Hubení hmyzu ve stájích

S příchodem jara a očekáváním vyšších teplot se před námi opět objevuje problém v podobě much a jiného obtížného hmyzu. Hmyz v přítomnosti zvířat je nežádoucí z mnoha důvodů.
Jedním z nich je obtěžování a narušování welfare zvířat, které s sebou nese pokles dojivosti a snížení intenzity růstu u ostatních kategorií. Zvířata jsou rušena při krmení, odpočinku i dalších běžných aktivitách.  Pro odpuzení much od těla používají různé obranné mechanismy, jako záškuby kůže, házení hlavou, mávání ocasem.

Hmyz ve stádě působí i jako přenašeč mnoha nemocí. U druhů sajících krev probíhá přenos patogenů tak, že bodalka saje krev infikovaného hostitele a na svém ústním ústrojí její zbytky přenese na dalšího hostitele. Štípnutí je většinou bolestivé a vyvolá obranné mechanizmy zvířete (záškuby kůže), které hmyz rychle vyhání pryč. Kvůli tomu bodalky navštíví více zvířat, než kdyby se mohly nakrmit jen na jednom. Navíc bylo některými pokusy dokázáno, že část nasáté krve z předchozího jedince vpustí do dalšího jedince ještě před začátkem krmení.
Mouchy mohou přenášet viry a bakterie, mezi které patří i patogeny způsobující průjmová onemocnění, infekce močových cest a trávícího traktu, a také problémy se struky a kůží. Přenáší i koliformní bakterie, které jsou původci mastitid.

Ve stájích se nejčastěji setkáme se zástupci řádu dvoukřídlých – mouchou domácí a bodalkou stájovou.

Moucha domácí
V našich podmínkách se první mouchy mohou objevit už v březnu.  Dospělec je dlouhý 6–7 mm, samice je většinou větší než samec. Živí se téměř všemi druhy organické hmoty a vyniká značnou rozmnožovací schopností. Celý vývojový cyklus mouchy trvá za příznivých podmínek v průměru asi 2 týdny. Důležitým faktorem, ovlivňujícím rychlost vývoje je teplota.  V letních měsících při vyšších teplotách trvá vývoj jedné generace 7–10 dní. Při dobrých podmínkách se za sezónu může vylíhnout 10–12 generací. Samice může naklást až 500 vajíček v několika dávkách. Vajíčka bývají uložena ve výkalech, chlévské mrvě, odpadcích a jiné rozkládající se hmotě. Larva je přibližně 3–9 mm dlouhá, smetanově bílá, válcovitého tvaru.  Pro svůj vývoj potřebuje vlhké prostředí, např. hnůj, hnijící vegetaci, nebo rozbahněnou zeminu.
Zajímavostí je, že dospělý jedinec mouchy domácí používá pro vykuklení pulzující váček (ptilinum) umístěný na přední části hlavy, který mu pomáhá prorazit kuklu a dostat se ze substrátu na povrch.  Mouchy se běžně dožívají kolem 15–25 dnů, ale při dostatku potravy může přežít i 2 měsíce. Přezimuje ve stadiu larvy nebo kukly.

Bodalka stájová
Bodalka stájová je vzhledově podobná mouše domácí, ale na rozdíl od ní saje krev teplokrevným živočichům. Oproti mouše má širší hrudní část, dorůstá až 8 mm a na šedém těle má charakteristické čtyři podélné pruhy přes hruď. Krev sají dospělci obou pohlaví a jsou při tom poměrně vytrvalí a agresivní.
Vývojový cyklus bodalky stájové trvá 25–40 dní v závislosti na teplotě a dostatku potravy. Dospělý jedinec žije 2–10 týdnů. Samička během této doby může naklást 100–500 vajíček, které pokládá do hnijící zeleniny a ovoce, sena, slámy, popřípadě siláže. Larva má žlutobílou barvu a je dlouhá 5–12 mm.  Oblíbeným místem výskytu larev jsou místa znečištěná mrvou a místa s větší vlhkostí, také poblíž krmných žlabů a napáječek.

Spíše na pastvinách, než ve stájích se vyskytují ovádi. Krev sají pouze samice, kousnutí je bolestivé, způsobuje svědění, a navíc může působit i jako vstupní brána pro kožní infekce.

Není možné zcela zabránit výskytu hmyzu v blízkosti zvířat, musíme ale podniknout všechna možná opatření pro eliminaci jeho množství a působení na zvířata. Nejlepší ochranou proti obtížnému hmyzu je prevence.
Výskyt a množství hmyzu lze ovlivnit typem podestýlky a způsobem odklízení. Pokud podestýlka zůstává na jednom místě zvlhčená výkaly a přirozeně zahřívána, stává se vhodným substrátem pro kladení vajíček a vývoj much. Ve stáji musíme udržovat čistotu a chlévskou mrvu pravidelně odklízet.
S hubením je nutné začít hned s příchodem teplého období a zabránit hmyzu v rozmnožování.

Preventivní opatření a doporučení pro praxi:

• dodržování hygienických opatření, udržování čistoty v místnostech, u krmiště a napáječek
• výběr správného typu podestýlky
• časté odklízení mrvy a hnoje, desinfekce podestýlky
• udržování požadovaných klimatických podmínek (ventilace, prosvětlení stáje)
• preventivní opatření proti hmyzu pomocí mucholapek, př. nasazení biologické ochrany,
• vyhledání zdroje výskytu larev a jejich hubení např. použitím insekticidů
• při výskytu dospělých jedinců použití repelentů
• instalace drbadel proti svědění kůže zvířat
• vysoušení stojatých vod

Prostředky pro boj s obtížným hmyzem:

Insekticidy jsou látky, které obvykle obsahují účinnou látku k hubení hmyzu nebo přerušení vývoje v některém stadiu a vábící látku (atraktant).
Působí ve formě postřiku, nátěru, některé jsou určeny k polití hnoje. Na trhu jsou k dostání i nástrahy ve formě granulí pro hubení dospělých much.
Hmyz si na ovšem na insekticidní přípravky časem vytvoří rezistenci, proto je vhodné je střídat.

Elektrické lapače lákají hmyz pomocí modrého nebo zeleného světla na elektrickou mřížku, která ho usmrtí. Někdy se do nich pro zvýšení účinku přidávají hmyzí návnady. Patří mezi ekologické řešení, ale při jejich použití je nutné dbát bezpečnostních opatření a lapače pečlivě udržovat. V krajním případě může dojít ke vznícení prachu nahromaděného uvnitř.

Mucholapky jsou běžně používané v domácnostech a stejně dobře je lze využít i ve stáji.

Pro snadnou aplikaci kapalných insekticidů jsou na trhu k dostání tlakové postřikovače. Mají různou kapacitu, ty objemnější jsou vybaveny popruhy pro pohodlné nošení na zádech.

Repelenty mají za úkol především hmyz odpuzovat, většinou ho nezabíjí. Využívají se hlavně na pastvinách a při práci s koňmi, kdy jsou koně kvůli potu pro hmyz lákavější. Nejen, že narušují soustředění koně i jezdce, ale hlavně můžou zvýšit riziko nepředvídatelné reakce koně a tím i úrazu.

Za zmínku jistě stojí i biologická ochrana, která spočívá v nasazení přirozených nepřátel much (např. dravé mouchy nebo vosičky), které napadají kukly a živí se jejich obsahem. Tím usmrtí vývojové stádium much ještě před vylíhnutím a zabrání dalšímu množení. Tyto druhy skot nijak neobtěžují, takže jsou pro nás velmi užitečné.

Napájení na pastvinách

Zajištění stálého přístupu ke kvalitní pitné vodě je naprostým základem pro úspěšný chov jakéhokoli druhu a kategorie (nejen) hospodářských zvířat. Tato zásada platí jak ve stáji, tak ve výbězích a na pastvinách.

Zdrojů vody musí být dostatek s ohledem na počet zvířat, a musí být rozmístěny v přiměřených vzdálenostech.
Napajedlo by mělo být řešeno tak, aby nedocházelo ke znečistění vody, ať už výkaly zvířat nebo zbytky krmiva. Přístup k napajedlu musí být dostatečně široký a prostorný, aby se mohla hierarchicky níže postavená zvířata vyhnout nadřazeným a agresivnějším jedincům.
Pro skot je přirozený způsob pití z volné hladiny, optimální je tedy použít napajedla, která to umožňují, např. napájecí žlaby s plovákovým ventilem.
Žlabová napajedla jsou vhodná pro všechny věkové kategorie, poskytují snadný přístup k vodě a ve srovnání s ostatními typy napajedel umožňují přijímat velké množství vody na jedno napití.

Nádrže a žlaby musí:
• být pevné a odolné vůči poškození způsobenému zvířaty
• umožnit snadné a pravidelné čištění uvnitř žlabu

Kapacita
Systém napájení a objem žlabu musí být takový, aby pokryl denní potřebu vody všech zvířat, navíc musí být schopen zajistit dostatek vody v okamžicích zvýšené poptávky po vodě, např. po krmení, po skončení odpočinku nebo v mimořádně horkých částech dne. Obzvláště na rozlehlejších pastvinách mohou zvířata v rámci svých denních biorytmů procházet kolem napajedla v určitých intervalech společně – a všechna se chtějí hned napít.

Tvar
Většina venkovních žlabů má obdélníkový tvar, nikoli kruhový, tak se lépe hodí k umístění podél ohrad a snadněji se čistí jak jejich vnitřek, tak okolí. Vnitřní průřez žlabu je obvykle buď ve tvaru písmene U nebo lichoběžníku (nahoře širší než dole) s různým stupněm bočního úhlu. Použitím nízko objemových mělkých žlabů se minimalizují ztráty vody při každém vyplachování. Dlouhé, úzké a mělké žlaby jsou vhodnější než velké a hluboké kruhové.

Materiály
Běžné materiály pro napájecí žlaby jsou železobeton, polyethylen, sklolaminát a ocel. Všechny materiály by měly mít životnost deset nebo více let. Nejběžnějším materiálem je beton, protože je odolnější a lépe udržuje teplotu vody.
Velmi oblíbené jsou nádrže z polyethylenu nebo sklolaminátu, jejichž nespornou výhodou je nízká hmotnost i cena a velmi dobré hygienické vlastnosti. Tyto materiály se také vyznačují velkou pevností, odolností vůči ultrafialovému záření i jiným klimatickým podmínkám.

V podmínkách a terénech, kde je problematické zajistit trvalý přívod vody ze zdroje jsou řešením nádrže na vodu. Obvykle jsou o objemu 500 l nebo 1300 l a jsou vybaveny adaptérem pro montáž jedné nebo více nízkotlakých napáječek.

Vhodným řešením napájení na pastvinách jsou pastevní pumpy. Lze je využít všude tam, kde je přístup k vodě – meliorační šachty potoky, studny. Pumpy dokáží čerpat vodu až ze 7 m, nebo 70 m vzdálenosti. Jsou konstruovány tak, aby byly odolné, měly hladký chod a vysokou živostnost. K jejich činnosti nutný sací koš se zpětným ventilem.
Pumpa funguje tak, že zvířata si sama pumpují a tím se přivede voda do spodní podlouhlé nádobky. Je vyzkoušeno, že zvířata se tento způsob napájení naučí velice rychle.

Napájecí systém ve výbězích a na pastvinách musí:

• poskytnout zvířatům dostatečné množství čerstvé, chladné, čisté a chutné vody po celý den
• zajistit dostatek prostoru kolem napajedel a bezproblémový přístup umožňující pravidelné pití všem zvířatům
• umožnit bezproblémové čištění okolí žlabu
• zabránit hromadění mrvy pod napájecí nádrží. Takové místo je pak ideálním prostorem pro rozmnožování much a škůdců.
• umožnit snadnou údržbu potrubí pro přívod vody i odvodňování

Pastevní sítě

Několik předešlých příspěvků bylo věnováno funkci a částem elektrického ohradníku. Zbývá zmínit další speciální způsob hrazení pro zvířata a ochrany proti predátorům – pastevní sítě.

Princip fungování vodivých sítí je stejný jako u klasického elektrického ohradníku. Funkci vodičů zastávají vodorovná lanka, která jsou doplněna svislými lanky a plastovými nebo laminátovými výztuhami – společně tvoří síť. Uzlová spojení v místech křížení lanek bývají svařená. V horní části počátečních výztuhových sloupků je barevně odlišený hlavicový izolátor, který usnadňuje instalaci sítě.
Sítě jsou na trhu k dostání v různých provedeních, výběr té nejvhodnější závisí na tom, v jakých podmínkách (terén a půda) a pro jaká zvířata bude ohradník sloužit.

Sítě pro ovce a kozy
Sítě si získávají stále větší oblibu, obzvláště v chovech ovcí a koz. Ovce jsou poměrně robustní zvířata, mnohdy je nezastaví ani pletivo, a navíc je před elektrickými šoky chrání silná vrstva vlny. Řadí se tedy mezi málo citlivá zvířata, a proto je pro dosažení optimální funkce ohradníku také nutné zvolit silnější zdroj proudových impulzů (12 V nebo 230 V).
Tyčky u sítí mají buď 1 nebo 2 hroty. Kolíky s jedním hrotem jsou vhodné do kamenité a tvrdší půdy, kam se snáze zapíchne 1 hrot. Kolíky se dvěma hroty jsou určeny do měkké půdy, kde se dva hroty snadno zapíchnou, a především potom lépe udržují stabilitu sítě.
Pro ovce se nejčastěji používá síť o výšce 90 cm, pokud jsou s nimi pohromadě i kozy, nebo mají snahu oplocení přeskakovat, je vhodné použít síť o výšce 105 cm.
U některých typů sítí je ponechána určitá vzdálenost od země pro usnadnění vyžínání trávy a omezení úniku proudu kvůli kontaktu s porostem.

Sítě pro malá zvířata
Sítě s menšími oky jsou velmi vhodným způsobem ohrazení pro drůbež nebo králíky. Zamezují jejich úniku a chrání je před četnými predátory.

Pro snadný vstup do ohradníkové sítě slouží dveře. Zde je požadavkem rychlá a snadná montáž na kterékoliv místo v již nainstalovaném ohradníku. Síť dveří je elektrifikovatelná, ale jsou vybaveny stabilním izolovaným rámem, takže při otevření dveří není nutno vypínat proud.

Sítě proti divoké zvěři
Nejen v odlehlých místech oceníte elektrické ohradníky proti divoké zvěři. Nechrání pouze pastviny s hospodářskými zvířaty, ale lze je využít i pro ochranu polí a pozemků před škodami způsobenými např. divokými prasaty.

V mnoha regionech se poměrně značným problémem pro chov ovcí i skotu stali vlci, proto byly vyvinuty sítě speciálně na ochranu stád proti nim.
Osvědčené komponenty byly sestaveny tak, aby zajistily jak použitelnost, tak účinnou ochranu.
Vertikální plastové vzpěry s dvojitým hrotem, které jsou již ověřené z řady sítí pro ovce umožňují pracovně i časově nenáročnou instalaci a zároveň zajišťují stabilní polohu ohradníku i v kopcovitém a nerovném terénu.
Síťové systému proti vlkům jsou vybaveny zemní páskou bez možnosti elektrifikace, která zabraňuje přirozené snaze vlka podhrabat se pod sítí.
Díky speciálnímu principu +/- sítě, kdy jsou vodiče napojeny pomocí svorek střídavě k připojení ohradníku (+) a k zemnímu spojení (-) produkuje tento systém silnější elektrické impulzy a tím má vyššší účinnost i v náročnějších půdních podmínkách (suchá, písčitá či zasněžená půda).

Plastové tyčky v rozích nebo koncích sítě je potřeba zafixovat k pevným bodům, např. k dřevěným kůlům nebo podpůrným tyčím. Tyto pevné body napomáhají vypnutí sítě po celém obvodu a zvyšují stabilizaci a správnou funkci sítě.
Pro vyšší bezpečnost je vhodné na horní okraj sítě umístit signální třepotavou pásku. Ta působí jako upozornění pro kolemjdoucí osoby a mnohdy dokáže sama o sobě (třepotáním ve větru) zastrašit divoká zvířata.

Elektrické ohradníky – III

Nejdůležitější části ohradníkového systému, kterou je zdroj energie, byl věnován samostatný příspěvek. Dnes jsou na řadě další komponenty, které jsou nezbytné pro správnou funkci elektrického hrazení.

Izolátory

Izolátory zajišťují, aby proud, vyrobený zdrojem a vedený vodiči, nebyl odváděn do země. Jejich úkolem je tedy izolovat vodič od země. Při vysokém napětí, které je pro elektrický ohradník typické, je důležité zabránit vzniku elektrického oblouku od drátu ke sloupku a současně minimalizovat únikový proud způsobený vlhkostí nebo usazeninami nečistot.
Izolátory se liší podle účelu použití, např. rohové bývají zvláště robustní, neboť musí odolat vysoké tažné síle. Existují izolátory určené speciálně pro příslušný vodič (pásku, lanko nebo drát) nebo pro různé typy sloupků. Zcela specifický tvar mají izolátory bránových rukojetí.

Vodiče

Elektrický ohradník i o značné délce může fungovat pouze při použití vodičů s dobrou vodivostí. Při jejich výběru je třeba počítat i s možností vegetace, která jejich účinnost dokáže významně snížit.
Nejčastěji se setkáme s lankem, páskou nebo drátem.
Pásky se nejčastěji používají pro koně, výhodou je jejich dobrá viditelnost. Důležité je, aby byly správně napnuté, neměly by se prověšovat.

Lanka jsou o něco hůře viditelná, ale jsou odolnější vůči povětrnostním vlivům. Osvědčila se jak pro zimní období se sněhem, tak v oblastech, kde je ohradník často vystaven silnému větru.
Dráty se používají zejména pro pevně nainstalované ohradníky.

Pro dosažení maximálního účinku proudového impulzu je nutné, aby se energie dostala ke zvířeti bez velkých ztrát. Ukazatelem kvality materiálu vodiče je jeho odpor, udávaný v ohmech na metr. Čím nižší je tato hodnota, tím lépe materiál vede. Nejlepší materiály mají odpor méně než 3 Ω/m, horší pak více než 4 Ω/m. Měděné dráty mají obvykle velmi dobrou vodivost, avšak nerezové dráty s horší vodivostí nabízejí výhodu dlouhé životnosti. Optimálním řešením se zdá být použití kombinovaných materiálů (měď a nerezová ocel).

Při volbě vodiče zvažujeme tyto tři faktory:
1. Viditelnost
Když zvíře po kontaktu s vodičem ohradníku dostane úder elektrickým proudem, uloží si tento vjem v souvislosti s předmětem, kterého se dotklo. Čím je vodič ohradníku zřetelněji viditelný, tím snadněji jej zvíře rozezná a vyhne se mu.

2. Vodivost
Aby měl úder elektrickým proudem potřebný odstrašující účinek, musí být dostatečně silný.Zvíře musí mít před vodičem takový respekt, aby se vůbec nepokoušelo pomocí dotyku zjišťovat, zda je nebo není pod proudem.
Čím delší je ohradník, tím lepší musí být vodivost.

3. Odolnost proti korozi a opakované manipulaci
Z důvodů ochrany proti korozi se měděné vodiče převrstvují cínem a ocelové vodiče zinkem. Kvalita výroby, a rovněž počet a způsob uspořádání plastových vláken ve vodiči, mu dodávají odolnost proti mechanickému namáhání i při opakované manipulaci.

Zvířata vidí nejlépe modrou barvu!
Lanka a pásky jsou dostupné v různých barvách. Můžeme si tedy vybrat podle svého vkusu…nebo má barva pásky i jiný význam? Zvířata mají ve srovnání s člověkem odlišné možnosti vidění, jednotlivé předměty rozeznávají podle jejich světlosti a podle barevného atributu. Bylo zjištěno, že zatímco u člověka je možnost vidění optimální při kombinaci tří barev, popřípadě barevných spekter (modrá – fialová, zelená – žlutá a červená – oranžová), zvířata lépe přijímají kombinaci světla ve dvou oblastech vlnových délek (modrá – fialová a zelená – žlutá). Možnosti vidění u zvířat jsou tedy v oblasti modrého, fialového a ultrafialového světla lepší, než je tomu u člověka.

Sloupky – ohradníkové tyče a kůly
Sloupky volíme podle toho, pro jaká zvířata je hrazení určeno a jak často budeme s ohradníkem manipulovat.
Pro pevné trvalé ohrady se většinou používají dřevěné kůly. U mobilních, často přemísťovaných a upravovaných ohradníků se osvědčily sloupky a tyčky kovové, sklolaminátové nebo plastové. Velkou výhodou plastových sloupků je to, že jsou velmi lehké, dobře izolované a odolné proti povětrnostním vlivům.
Sloupky na začátku a v rozích ohradníků, podobně jako v zatáčkách a u bran, mají za úkol udržovat stabilitu celého hrazení, působ na ně poměrně velká síla, které musí odolat. Pro trvalé ploty, zejména ty, na kterých je jako vodič ocelový drát, se používají sloupy z masivního dřeva. U dočasných plotů by rohové sloupky měly být snadno ukotvitelné do země, a přesto schopné zachytit napětí drátů, lan nebo pásek. Pro tuto roli se dobře hodí kovové rohové sloupky z pozinkovaného železa.

Elektrické ohradníky II – Zdroje energie

Okruh elektrického ohradníku se skládá z těchto hlavních částí:
Základem je zdroj, který vytváří pravidelné proudové impulsy. Vodiče (jeden nebo více), které přenášejí vytvořenou elektřinu podél ohradníku, přičemž nemusí nutně tvořit uzavřenou smyčku.
Izolátory, které zajišťují, aby proud nebyl odváděn do země. Když se zvíře dotkne plotu, proudový impuls projde jeho tělem do země. Zvíře ucítí neškodný, ale nepříjemný elektrický šok a ustoupí. Proud pak projde zemí a zemnící kolíky ho přenesou zpět do zdroje energie. V neposlední řadě jsou součástí ohradníkového systému stálé nebo mobilní tyče a kůly.
V následujících dílech se podíváme podrobněji na jednotlivé části, které tvoří elektrický ohradníkový systém a zajišťují fungování ohradníku. Začneme zdrojem elektrických impulsů.

Energetický zdroj, který přeměňuje energii na krátký vysokonapěťový pulz je nezbytnou součástí ohradníku. Jedna svorka energetického zdroje vysílá elektrický impuls podél připojeného holého drátu přibližně jednou za sekundu. Další terminál je připojen ke kovové tyči zaražené do země, která se nazývá uzemnění nebo zemnící tyč. Intenzita proudových impulzů je závislá na výkonu přístroje – čím větší energie, tím silnější je vytvořený impulz. Vrchol napětí elektrického impulzu zdroje je označován jako napětí pastviny.
Několik užitečných typů, jak vybrat a vybavit ohradník na míru podle našich potřeb, jsme si uvedli v předchozím příspěvku. Proto zde jen stručně shrňme nejdůležitější kritéria pro výběr zdroje:

• možnost připojení k elektrické síti
• délka ohradníku – čím delší, tím silnější musí být zdroj
• citlivost zvířat, která má ohradník hlídat či před nimi chránit
• terén a vegetace – vysoká tráva nebo křoví vytváří nežádoucí svody, které posílají impulzy do země a tím snižují napětí; i v tomto případě musí být použit silnější zdroj

Můžeme si zvolit z několika typů zdrojů:

Síťové zdroje lze použít tam, kde je v blízkosti přípojka 230 V. Pro provoz elektrického ohradníku jsou ekonomicky nejvýhodnější. Spotřeba elektrického proudu se pohybuje pouze v řádu wattů i v případě připojení výkonných zdrojů. Také v místech, kde je pastvina vzdálena i několik set metrů od zdroje proudu je technicky možné přivést napětí od zdroje k ohradě. Pomocí vysokonapěťových kabelů lze přívod vést i potokem nebo propustkem pod silnicí.

Bateriové (akumulátorové) zdroje jsou vhodné pro malé a dočasné pastviny a pro citlivá (snadněji hlídatelná) zvířata. Zdroje jsou napájeny z baterie 9 V, pokud je systém hrazení rozsáhlejší, je třeba zvolit napájení z akumulátoru 12 V. Pro dobíjení akumulátoru lze použít také odpovídající solární panel.

Kombinované zdroje mají ve srovnání se síťovými zdroji tu výhodu, že v případě výpadku proudu jsou schopny se automaticky přepnout na akumulátor/baterii a po obnovení dodávky proudu zase zpět.

Solární zdroje, využívající pro napájení elektrického ohradníku sluneční energii, si získávají stále větší oblibu. Jsou tvořeny sadou akumulátorového zdroje a vhodného solárního panelu pro dobíjení během celé sezóny. Toto řešení je velmi zajímavé i z hlediska nákladů – výdaj je jednorázový na pořízení soupravy, náklady na provoz jsou potom takřka nulové.

Mějte na paměti, že zdroje musí odpovídat aktuálním bezpečnostním normám!

Firma Forst Agro s.r.o. nabízí kvalitní, dlouhodobě prověřené zdroje pro elektrické ohradníky od společnosti Lacme. Vybírat mezi síťovými, solárními, bateriovými a kombinovanými zdroji, nebo zakoupit kompletní ohradníkovou sadu můžete zde v e-shopu.

Výběr nejvhodnějšího elektrického ohradníku podle vašich potřeb

Pokud jste se rozhodli pro pořízení elektrického ohradníku, třeba zvážit některé důležité faktory. Přinášíme vám několik obecných tipů, které jsme čerpali z knihy americké autorky Ann Larkin Hansen. Představíme si nejdůležitější aspekty výběru elektrického ohradníku, tak aby zabránil úniku vašich zvířat ven, a naopak vniknutí hladových predátorů dovnitř.

Při zvolení správného napětí, typu a počtu vodičů na elektrickém ohradníku, lze uspokojivě zajistit drůbež, ovce, kozy, prasata, dobytek, koňovité, králíky, jeleny, lišky či vlky. Zásadní je vybrat tu pravou kombinaci napětí a typu a rozteče ohradníkových vodičů vhodných pro daný druh.
Dráty na elektrickém ohradníku musí být v dostatečně vysoko nad zemí, a zároveň dostatečně nízko u země a dostatečně blízko u sebe, aby divoká zvířata nemohla přeskakovat, podplazit se pod nimi nebo prolézt mezerou mezi nimi.

Existují dva druhy zvířat: ty, které se snadno ovládají i při nižším napětí, a ty, u kterých potřebujeme silnější elektrický šok, aby je od pokusů o překonání hrazení odradil.
Do první skupiny patří skot a koně, kteří mají obvykle nepříliš hustou srst a jsou dostatečně těžcí pro vytvoření pevného kontaktu se zemí. Druhá skupina zahrnuje ovce a většinu divokých zvířat, která mívají hustší, a tedy nepropustnější srst či kožich, jsou lehčí a také odhodlanější ohradou projít. Někde mezi nimi jsou druhy jako kozy a prasata, u kterých se účinnost ohradníku může do jisté míry ovlivnit tím, jak jsou klidní a naučení se k plotu nepřibližovat. Oplocení pro drůbež je zaměřeno spíše na ochranu před predátory, kterých je v případě drůbeže opravdu hodně.

OBECNÉ ZÁSADY

Při plánování stavby oplocení je třeba mít na paměti několik zásad:

Žádný elektrický plot není stoprocentně účinný po celou dobu. Tam, kde je nutné mít téměř úplnou spolehlivost (hranice s frekventovanou komunikací nebo zástavbou, mimořádně cenná plemenná zvířata), je lepší zvolit kombinaci pevného a elektrického oplocení nebo velmi pevnou ohradu.

Velmi záleží na hodnotách napětí, proudu a délce impulzu. Ačkoli níže uvedená doporučení týkající se napájení jsou uvedena v napětí (voltech), je také důležité si uvědomit, že potřebujete zdroj proudových impulsů s dostatečným výkonem, abyste udrželi hodnotu napětí na požadované úrovni.

Musíte najít správný rozsah napětí. Doporučení ohledně napětí se značně liší, protože vycházejí ze zkušeností a z toho, jak je kdo opatrný, záleží i na regionu a výrobci. Většina zdrojů doporučuje minimálně 4 000 voltů pro hůře ovladatelné a méně citlivé druhy a minimálně 2 000 voltů pro klidnější a méně temperamentní zvířata. Jakákoli hodnota vyšší než 8 000 voltů je víceméně zbytečná (některé zdroje uvádějí i maximum 6000 V) - je zde větší pravděpodobnost zranění. Pokud právě začínáte, sbíráte zkušenosti a chcete mít jistotu, začněte na hodnotě 3 000 V. Ostatní komponenty, jako izolátory a kabely, jsou navrženy pro jisté limity a pokud je budete přetěžovat, snížíte jejich odolnost a trvanlivost.

Sedm tipů, jak uzpůsobit ohradník přímo pro vaše zvířata

1. Horní a dolní vodiče by měly být vždy pod proudem, aby včas a dostatečně odradily zvířata od přeskakování nebo prolézání. Pokud používáte uzemňovací vodiče, umístěte je doprostřed.
   
2. Čím delší a hustší jsou chlupy nebo srst zvířete, tím vyšší napětí je potřebné k tomu, aby se elektrický šok dostal až na kůži a byl dostatečně účinný.
   
3. Čím je zvíře rychlejší a/nebo čím horší je jeho zrak, tím viditelnější by ohradník měl být. To platí zejména pro koně.
   
4. Pro zvířata, která dokážou dobře skákat potřebujeme ploty vyšší, pro menší zvířata ploty hustší. Výjimkou jsou jelenovití, které snadněji zastaví vysoký plot.
   
5. Pro mladá zvířata jsou vhodnější vyšší ploty. Mladá zvířata jsou plná energie a je u nich mnohem pravděpodobnější, že zkusí plot přeskočit. Pokud u zvířat takové známky „mladického nadšení“ často pozorujete, přidejte horní dráty nebo je posuňte výš, nebo si pořiďte vyšší elektrickou síť.
   
6. Lidé si elektrických ohradníků často nevšimnou nebo neví, jak fungují. Pokud váš ohradník hraničí s veřejnými komunikacemi nebo stezkami pro pěší, pak je vhodná dobře viditelná elektrická páska nebo provázek. Povinností je označit elektrický ohradník výstražnou tabulkou.
   
7. Problematická a nebezpečná zvířata by měla být vyřazena. Zvíře, které se neustále snaží přeskočit, prolézt skrz nebo se podplazit pod plotem, i přesto, že má k dispozici dostatek potravy, může pro vás být skutečnou ztrátou času a energie, nemluvě o poničení ohradníku. Vyřaďte takové zvíře dříve, než se od něj tyto špatné návyky naučí ostatní.

Text tvoří překlad úryvků z knihy THE ELECTRIC FENCING HANDBOOK © 2013, 2017 BY ANN LARKIN HANSEN. Všechna práva vyhrazena.

Chcete dosáhnout perfektní rutiny při dojení? Pak nepodceňujte těchto 5 zásad!

Jak prostředí a nastavení dojírny, tak pracovní postupy při dojení mohou negativně ovlivnit účinnost celého procesu dojení.

Dojení ovcí a koz

Dojení ovcí a koz a zpracování jejich mléka má u nás, zejména v některých regionech dlouhou tradici. V nedávné době byly ovce a kozy chovány spíše jako zájmové zvíře, velké farmy jsou dodnes spíše výjimkou.

Chov ovcí prošel za posledních 30 let značnými změnami, které zapříčinil mimo jiné prudký pokles ceny vlny na počátku devadesátých let minulého století. Došlo k omezení chovu plemen s jednostrannou vlnařskou užitkovostí a hlavním produktem chovu ovcí se stalo jehněčí maso.
Dnes jsou v ČR nejvíce rozšířena plemena s kombinovanou a masnou užitkovostí, zatímco podíl plodných a dojených plemen je výrazně nižší. Do kontroly užitkovosti růstu, plodnosti a produkce vlny u ovcí bylo v roce 2019 zařazeno 18 390 bahnic, kdežto v kontrole užitkovosti dojných plemen ovcí bylo vedeno jenom 1326 bahnic. Dle údajů Českého statistického úřadu bylo v naší republice k 1. 4. 2020 chováno zhruba 204 tis. ks ovcí a 29 tis. ks koz.
V České republice v současnosti není speciální mlékárna nebo sýrárna, která by vykupovala a zpracovávala ovčí nebo kozí mléko. Proto se kozí a ovčí mléčné produkty, především sýry, vyrábí přímo na farmách.

V drobných chovech a malých farmách (10-15 koz) se často využívá ruční dojení, protože využití dojícího zařízení zde není efektivní ani časově ani finančně.

Pro větší chovy je možno využít strojní dojení, které přináší mnoho výhod, jako vyšší produktivita práce, nižší fyzická námaha, a především nižší riziko znečištění mléka. V našich podmínkách se většinou uplatňuje systém dojení 2x denně. Pro využití strojního dojení je třeba vybrat zvířata s vhodným vemenem, zvířata, která potřebné parametry nesplňují musí být z chovu vyřazena. Uvádí se, že asi 10 % ovcí ve stádě není vhodných pro strojní dojení. Ideální vemeno ovcí pro strojní dojení by mělo být široké a hluboké, s pravidelnými polovinami a následujícími parametry:
Rozpětí struků: 60-80 mm
Šířka struků: 18-20 mm
Délka struků: 25-30 mm
Postavení struků do 45-50° - úhel od svislého středního závěsného vazu.

Při pořizování dojicí soupravy pro ovce nebo kozy je třeba mít na paměti, že tato zvířata mají specifické potřeby a nelze pro ně použít zařízení pro dojení krav. Podobně jako u krav můžeme dojit zezadu nebo z boku, tím ale podobnost končí.
Každé zařízení vyžaduje specifické nastavení podtlaku, počtu pulzů a pulzačního poměru. Také strukové návlečky a pouzdra pro ovce a kozy mají odlišný tvar a velikost než ty určené pro skot. Pro každé zvíře musí být nastaven doporučený podtlak (kozy 38 kPa ovce 40 kPa) a počet pulzů (kozy 80/min a ovce 120/ min v toleranci +/- 2pulzy).
Parametry dojicího stroje se mohou lišit jak v jednotlivých zemích, tak i u různých výrobců. Podtlak se pohybuje v hodnotách od 38 do 44 kPa. Počet pulsů za minutu kolísá v rozmezí 90-120 (Fullwood) až po 150 (Farmtec, a.s.). Pouze poměr sání ku stisku je u nás u všech výrobců jednotný 50:50 pro ovce a 60:40 pro kozy.

Pulzační poměr určuje konstrukce pulsátoru a nelze jej seřizovat!
Podtlak a počet pulzů nelze nastavit univerzálně!

Použitím nevhodného dojícího zařízení nebo při nesprávném nastavení parametrů dochází k poškozování struků a k trvalým komplikacím.

V odvětví výroby mléka a mléčných výrobků roste poptávka po technologiích schopných dojit malé přežvýkavce.
Svoji řadu produktů pro dojení malých přežvýkavců má i společnost Milkrite Interpuls, která využívá nový design silikonové návlečky pro ovce a kozy. Tato řada byla vyvinuta podle výsledků mnohaletého výzkumu a úzké spolupráce s chovateli. Dojicí zařízení pro malé přežvýkavce od Milkrite | InterPuls se zaměřuje na maximalizaci ziskovosti procesu dojení při zachování vysoké úrovně pohodlí zvířat a přináší prospěch chovateli i zvířatům. Nová koncepce dojení ovcí a koz spojuje mnohaleté zkušenosti a znalosti v oblasti technologie dojení. Návlečka jemně stlačuje struk, což zajišťuje rovnoměrnou masáž struku a nenarušený krevní oběh a zároveň zabraňuje sevření konce struku. U tradičních kulatých návleček je naopak častější svírání konce struku. Nové návlečky od milkrite | InterPuls podporují pohodlí, zdraví struků a vemene a zvyšují účinnost dojení.

Hlavní funkce a výhody návleček od Milkrite | InterPuls jsou:

• Návlečka se stahuje vyváženě a vyvíjí na struk tlak rovnoměrně ze tří směrů, čímž se snižuje riziko poškození struku.
• Trojúhelníkový design návlečky pomáhá zlepšit celkový stav struku.
• Zvyšuje pohodlí zvířat během procesu dojení a zajišťuje účinné dojení.

Firma Forst Agro poskytuje kompletní nabídku dojicích souprav pro dojení ovcí a koz, včetně náhradních dílů.

V článku byly použity informace z následujících zdrojů:
Ročenka chovu ovcí a koz v České republice za rok 2019, Praha 2020
Makovický, P., Margetín, M., Strojové dojenie kôz, Výzkum v chovu skotu, Vědecký a odborný bulletin, vydává Agrovýzkum Rapotín s.r.o, 2018/3
Malá, G.: Hygienické zásady získávání ovčího mléka (2009), certifikovaná metodika, VÚŽV, v.v.i., Praha Uhříněves

Proč je systém ACR kvalitním řešením pro vaši farmu

Pro vaše stádo i finance!

Aby byla produkce mléka efektivní, je třeba mít stálou a pečlivou kontrolu nad výrobními náklady. Z toho důvodu se mnoho chovatelů dojného skotu rozhodlo vybavit své farmy systémy automatického snímání dojicích souprav – ACR (Automatic Cluster Removal systems). Hlavním cílem je obvykle ušetřit náklady na pracovní síly, ale to zdaleka není jediná výhoda, kterou mohou systémy ACR přinést. ACR dokáže přesně určit, kdy je průtok mléka dostatečně nízký, aby sejmul dojicí soupravu z vemene. Vzhledem k tomu je rychlost průtoku mléka pro efektivní funkci ACR klíčová.

Důležitost rychlosti průtoku mléka při ACR systémech
Rychlost toku mléka a zbytkové mléko ponechané ve vemenu po dojení nepochybně souvisí s účinností dojení a celkovou ochranou zdraví vemene. Sledování a aktivní ovládání těchto dvou faktorů může pomoci přizpůsobit dojírny a postupy v nich podle fyzických požadavků krávy a celkově pomoci při řízení stáda. Monitorování toku mléka je nezbytné, abychom mohli správně nastavit jeho parametry, přizpůsobit dojírnu zvířeti a následně plně využívat výhody ACR systému. Čím vyšší je nastavení průtoku, tím dříve systém určí konec dojení. Lze tedy říct, že ACR se stará o zdraví krav, protože napomáhá zabránit předojení, snižuje tlak na konce struků a tím redukuje riziko mastitidy.
Nabízí se otázka, zda existuje bod, za kterým už vyšší nastavení ACR povede ke snížení celkového nádoje mléka, a pokud ano, jak nastavit správné parametry, abychom poklesu užitkovosti zabránili?

Mějte na paměti, že každá dojírna i každá kráva je jedinečná, nemůžeme tedy stanovit nějaké univerzální pravidlo, ale můžeme se dělit o data a osvědčené postupy na základě zkušeností a případových studií. Farmáři i dojiči často zaměňují pojmy průtok mléka a objem mléka. Chovatel si může například myslet, že pokud nastaví ACR tak, aby sejmul dojicí soupravu při průtoku 600 ml/min, znamená to, že krávě ve vemenu zbývá ještě 600 ml mléka. Potom se snaží tento parametr co nejvíce snížit, aby krávu důkladně vydojil, ale to je nesprávné: průtok mléka se od objemu mléka liší. Je důležité si uvědomit, že 15–20% mléka by ve vemenu mělo zůstat. Nastavení ACR na příliš nízký průtok mléka vede k prodloužení času dojení, zbytečnému stresování zvířat, a navíc zvyšuje riziko hyperkeratózy nebo mastitidy, přičemž obojí má negativní vliv na rychlost dojení.
Studie provedená americkými vědci zjistila, že zvýšení rychlosti toku mléka na 1 200 ml/min umožnilo snížení celkové doby dojení, aniž by došlo ke změně nebo nepříznivému účinku na užitkovost nebo kvalitu mléka. Ani stav struků se nezměnil, došlo dokonce ke zlepšení. Rychlejší podojení jedné krávy přineslo i tu výhodu, že zvířata stráví méně času mimo krmiště a lože, snížila se i doba čekání na dojení.

Co je třeba vzít v úvahu při výběru ACR systému?

Na trhu je k dispozici mnoho systémů ACR, které umožňují dokonalou regulaci podtlaku a snižují na minimum jeho kolísání, protože mohou řídit parametry pulzace. Mohou zajistit plnou kontrolu nad dojicím místem díky možnosti nastavit na míru rychlost a poměr pulzace, (lze měnit už o jednu jednotku, nikoli pouze o pět, jako je tomu u méně flexibilních systémů). To znamená, že se mohou přizpůsobit nejen dojírně, ale dokonce i jednotlivým zvířatům. Tato funkce je zvláště důležitá při použití návleček s ventilky.

Hlavní výhody systémů ACR

Monitorování a řízení výrobních nákladů – Díky možnosti nastavení správných parametrů dojení můžete získat větší množství mléka nejvyšší kvality za kratší dobu při udržení zdravého vemene.

Úspora nákladů na pracovní sílu – V závislosti na velikosti stáda: například dojírnu pro 12 krav bude schopen obsloužit 1 dojič místo dvou.

Vyšší flexibilita – Práce v zemědělství se v posledních letech bohužel stala méně atraktivní, především proto, že se jedná o práci těžkou a málo flexibilní. Navíc dojení často probíhá ve velmi časných hodinách. I zde může systém pomoci, když např. v případě nenadálé nepřítomnosti jednoho z dojičů může díky ACR dojení pokračovat.

Zdraví zvířat – Při správném nastavení parametrů napomáhá ACR bránit předojení a zlepšit zdraví struků.

Důslednost a konzistentnost – Je známo, že krávy jsou rutinní zvířata, a s kvalitním ACR systémem budou dojeny pokaždé stejným způsobem; systém je v tomto spolehlivější než lidský faktor.

Manažerský přístup k řízení stáda a hospodářství farmy – I v případě častých změn na místech dojičů můžou parametry dojení zůstat stejné, protože systém se přizpůsobuje zvířatům, nikoli dojičům.

Vyšší komfort pro dojiče a vyšší produktivita – ACR systémy usnadňují dojení a zastanou některé namáhavější úkony jako je sundávání strukových násadců. Je však třeba připomenout, že zásadní pro správné fungování systému je jak design a vybavení, tak i údržba dojírny.

Převzato z: www.milkrite-interpuls.com/en/news

Elektrické ohradníky I

Elektrický ohradník se stal nenahraditelným pomocníkem téměř každého farmáře, který chová svá zvířata na pastvině nebo ve výběhu. Efektivně plní funkci ohrazení – brání našim zvířatům opustit vyhrazený prostor a zároveň odrazuje divoká zvířata od vniknutí na pastvinu nebo do výběhu.
Postavit a udržovat elektrický ohradník je nepochybně méně náročné než u pevného a trvalého oplocení.
Díky němu se dá poměrně snadno regulovat velikost pastevní plochy nebo výběhu a reagovat na změny velikosti stáda.

Jak funguje elektrický ohradník?
Principem, na kterém elektrický ohradník funguje – a co ho odlišuje od ostatních systémů hrazení – je reakce zvířat na elektrický šok, který dostávají při dotyku. Tyto elektrické šoky nejsou nebezpečné ani pro lidi, ani pro zvířata, přesto je však dokážou odradit od častého kontaktu s plotem. To funguje i ve vztahu ke všem druhům divoké zvěře – jak v zadržování zvířat, tak v ochraně proti nim.
Elektrický ohradník vytváří elektrický obvod při dotyku osoby nebo zvířete. Jakmile se osoba nebo zvíře dotknou drátu, dokončí elektrický obvod a elektrický proud protéká jeho tělem a zemí zpět k zařízení. Zvíře ucítí elektrický šok a ustoupí. Účinky šoku závisí na napětí, energii impulzu, stupni kontaktu mezi příjemcem, plotem a zemí a na cestě proudu tělem.

Aby ohradník mohl plnit svou funkci a nabídnout nám všechny své výhody oproti pevné ohradě, musí jej zvířata respektovat. Je proto nesmírně důležité, aby byl ohradník plně funkční = správně sestavený s ohledem na velikost a druh zvířat, a hlavně aby vysílal dostatečně silné elektrické impulsy. Chovatelé toto někdy podceňují, a přitom při každém úniku zvířat většinou dojde k poškození ohradníku (přetržení pásků nebo lanek, ulámání izolátorů), které musí někdo opravit a poškozené části nahradit. Nemluvě o tom, že zvířata se při svém úniku mohou poranit či ztratit nebo způsobit vážné škody na cizím majetku.
Pokud zvíře hned při svém prvním kontaktu s ohradníkem získá nepříjemnou zkušenost v podobě elektrické „rány“, vytvoří si k němu přirozený respekt a později už se ani nesnaží ho nějakým způsobem překonávat. Zvířata přitom dokážou být velmi vynalézavá, byly pozorovány situace, kdy dominantnější kusy natlačily na ohradník slabšího jedince a samy pak pohodlně prošly bez rizika zásahu proudem.

Z čeho se elektrický ohradník skládá?