Ochrana před hlodavci

S přibývajícími chladnými dny se do stájí i lidských obydlí stěhují nezvaní hosté, které láká teplo a potrava – hlodavci.

Monitorovací systémy

Používání technologií pro monitorování chování zvířat patří k ověřeným způsobům, jak zvýšit efektivitu a přesnost řízení stáda, a tím i celkovou produktivitu výroby mléka či masa. Hlavním důvodem pro zavádění technologií v rámci monitoringu zvířat je potřeba optimalizace jejich zdraví a plodnosti.

Vážení zvířat

Pravidelné zjišťování živé hmotnosti hospodářských zvířat je jedním z nejdůležitějších úkolů zootechnika na každé farmě. Pravidelným vážením získá chovatel údaje, které jsou nezbytné pro rozhodování o zootechnických opatřeních u všech kategorií skotu a prasat. Hmotnost úzce souvisí se zdravotním stavem zvířete a má velkou vypovídací schopnost o kondici zvířat. Pravidelným vážením má chovatel přehled o přírůstcích a díky tomu je schopen velmi pružně reagovat na změny a optimalizovat krmnou dávku.

Zjišťovat hmotnost zvířat lze několika způsoby:
Nejjednodušší, ale nejméně přesnou metodou je zjišťování hmotnosti odhadem. V některých případech (předselekce, orientační posouzení kondice) může tento způsob stačit, a je nutno uznat, že velmi zkušení chovatelé jsou schopni odhadnout hmotnost poměrně přesně – vyžaduje to však velkou zkušenost a cvik – je potřeba zvířata dostat takzvaně „do oka“.

Měřením – pomocí měřící pásky, kterou měříme obvod hrudníku na vzdálenost dlaně za lopatkou. Měřit lze také obvod hrudníku a šikmou délku těla od hrbolu kloubu ramenního k hrbolu kosti sedací. Údaje jsou na pásce uvedeny v centimetrech a živou hmotnost zjistíme porovnáním naměřených hodnot s hodnotami v tabulce.

Pro získání opravdu kvalitních údajů je jednoznačně nejobjektivnější vážení zvířat. Nepostradatelným pomocníkem při vážení skotu i ostatních hospodářských zvířat je kvalitní váha. Na trhu jsou k dostání ližinové nebo deskové váhy.
Pokud se rozhodneme pro deskové váhy, musíme zajistit, aby se zvíře během vážení nedotýkalo ani neopíralo o nic ve svém okolí. Pokud by se tak stalo, došlo by ke zkreslení naměřené hodnoty. Tento typ vah je často používán jako průchozí s umístěním v uličkách pro průběžné orientační vážení jednotlivých zvířat.
Na ližinovou váhu můžeme umístit fixační klec s posuvnými dveřmi, nebo dveřmi s fixačním čelem. Výhodou zde je, že zároveň se zvážením zvířete můžeme provést i některé veterinární úkony, odčervení apod. V tomto případě však klec stojící na ližinách musí být usazena tak, aby se ničeho jiného nedotýkala, jinak by došlo ke zkreslení naměřené hodnoty. Protože je celá klec umístěná na ližinách váhy, může se zvíře uvnitř klece dotýkat jejích stěn, dokonce se o ně, i drbat, aniž by došlo ke zkreslení navážených hodnot. Tato váha se často umisťuje do uličky v manipulačních prostorách.

Na e-shopu Forst Agro najdete celou řadu závěsných i tenzometrických vah.
Závěsné váhy jsou vhodné pro orientační vážení (nejen pro zvířata).

Špičkové indikátory zaznamenávají širokou škálu informací o zvířatech, a navíc mají řadu užitečných funkcí, jako například:

• nastavení různých skupin, kdy dle potřeby zobrazuje statistická data skupiny počet nahraných dat, průměrná váha ve skupině, celková váha skupiny, minimální a maximální váha ve skupině.
• efektivní sběr informací s bezdrátovým připojením ke čtečkám EID
• automatické nulování po každém zvířeti eliminuje z vážení hmotnost nečistot, které zvíře na váhu naneslo
• možnost přenosu dat do mobilu, na flash disk, nebo do cloudu
• výpočet a zobrazení denního přírůstku a porovnání s předchozími váženími
• sledování léčebných zákroků a medikací a možnost přidávání poznámek k jednotlivým kusům

Indikátory mají ochranu proti vodě, prachu a nárazům, k jejich robustnosti přispívají zesílené zaoblené rohy a dvojvrstvé pouzdro. Displej je reflexní s jasným podsvícením, což umožňuje pohodlnou práci za jakýchkoli podmínek, od nejjasnějšího denního světla až po šero ve stáji.

Dodržování zásad při vážení

• Váha musí být instalována na rovině
• Váha musí být vyvážena
• Pokud váha není vybavena automatickým systémem pro identifikaci a ukládání dat, je nutno naměřené údaje pečlivě zapsat

Precizní zemědělství

Efektivita díky preciznímu zemědělství: je to budoucnost chovu dojnic?

Ziskovost, soběstačnost, bezpečnost potravin a udržitelnost jsou rozhodujícími faktory v budoucnosti mlékárenského průmyslu. V tomto příspěvku se podíváme na to, jak může uplatnění „precizního zemědělství“ v praxi přispět k budoucnosti mlékárenského průmyslu prostřednictvím svého potenciálu, možností a potřeb.

Pohled do budoucnosti chovu dojnic
Organizace IFCN (Mezinárodní farmářská srovnávací síť) poskytla některé klíčové poznámky o budoucnosti mlékárenského průmyslu. Při pohledu do nejbližší budoucnosti je zřejmé, že pandemie Covid-19 zrychlí inovace v tomto odvětví a vynutí potřebu nových technologií a připojení v reálném čase. Pokud se odvážíme podívat se trochu dále do budoucnosti, IT řízení a robotizace pravděpodobně ovlivní rozdíl v udržování tempa mezi více a méně ziskovými farmami, se zaměřením na vyšší produkci s nižšími náklady. Odhaduje se, že v roce 2050 dosáhne celosvětová populace až 9,8 miliardy, což zvýší poptávku, zatímco půda a zdroje a kapacita planety zůstanou stejné. Klíčovým rozdílem v budoucnosti bude zlepšení efektivity na farmě. Technologie a postupy potřebné k dosažení takové úrovně účinnosti jsou známé jako „precizní zemědělství“ a na farmách se již začaly objevovat.

Co máme na mysli, když mluvíme o „digitalizaci farmy“ a „precizním zemědělství“?
"Precizní zemědělství není o tom, jak přesné jsou informace, ale o tom, jak je použít k přesnějšímu rozhodnutí." - Santiago Utsumi (Univerzita v Michiganu).
Dalo by se říci, že když se zmíníme o „Precizním zemědělství “, máme na mysli každý nástroj, který umožňuje zemědělcům: sledovat jejich stádo, jejich farmu, její procesy, sbírat provozní data a analyzovat je, což jim umožňuje efektivněji plánovat a efektivněji hospodařit.

Několik příkladů precizního zemědělství:

• Robotické dojení
• Všechny druhy senzorů; od detekce kvality mléka, po monitoring aktivity a příjmu krmiva zvířat.
• Drony, které monitorují stáda, plodiny nebo půdu.
• Fotoaparáty, které dokážou detekovat možné infekce nebo dokážou rozpoznat krávy, ovce nebo kozy při vstupu do dojírny.
• Zařízení pro detekci a monitoring uhlíkových emisí na farmách

Očekávání a skutečné výhody:

Očekávání týkající se digitalizace zemědělství jsou vysoká, nicméně stejně vysoký je jeho potenciál. Digitalizace je široce uznávána a očekává se, že přinese zemědělcům mnoho výhod; díky ní mohou snadno shromažďovat cenné údaje o farmě, což umožňuje i usnadňuje přijímat rozhodnutí pro lepší řízení podniku.

Některé z dobře zavedených a potenciálních výhod digitalizace farem mohou být následující:

• Celkové zvýšení výnosů a užitkovosti
• Optimalizace procesů
• Snížení pracovních sil
• Zvýšená ziskovost
• Zlepšení pracovních podmínek
• Snížený dopad na životní prostředí
• Úspora času a peněz

Možné překážky při zavádění digitalizace a precizního zemědělství:
Zemědělcům v investování do těchto technologií brání určité překážky. Někteří se brzy snadno přesvědčí, jakmile poznají výhody, v jiných případech může být zapotřebí více impulsů a motivace.
Jaké mohou být důvody, které vás jako farmáře mohou odrazovat od investování do precizního zemědělství:

• Počáteční investice
• Působí povýšenecky a složitě
• Vyžaduje určité testování
• Vyžaduje nové dovednosti jak na straně dojičů, tak na straně vedení farmy
• Vyžaduje širokopásmové připojení k internetu
• V tuto chvíli nejsou nástroje snadno propojitelné se stávajícími zařízeními
• Vyžadují příliš mnoho externího know-how

Některé z těchto bodů mohou představovat skutečné překážky, jiné lze snadno překonat: systémy, které jsou nyní na trhu k dispozici, jsou stále jednodušší a snadno použitelné a často nepotřebují ani zvláště náročné zaškolení. Těmi, kteří musí čelit největším obtížím při přijímání této změny mohou být právě malé a střední farmy, proto je důležité, aby precizní zemědělství bylo na 100% efektivní. Klíčová je silná spolupráce mezi zemědělci, institucemi, vědci a průmyslem. V tomto procesu je rozhodující role zemědělců, stejně jako nezávislých poradců, kteří zemědělcům pomohou při překonávání těchto potenciálně obtížných kroků.

Originál textu byl laskavě poskytnut společností milkrite | InterPuls.

Zařízení pro chlazení mléka

Pro zachování požadovaných nutričních a organoleptických vlastností mléka.

Antimikrobiální rezistence

Víte, co je antimikrobiální rezistence?
Víte o opatřeních EU k jejímu zmírnění?
Antimikrobiální rezistence (AMR) je tématem, které může mít dopad na každou farmu. Proto přinášíme souhrnné informace o všem, co potřebujete vědět.

Co je AMR?
Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC, European Centre for Disease Control) varovalo, že bakterie u lidí, potravin a zvířat nadále vykazují rezistenci vůči nejznámějším antimikrobiálním látkám. Co to znamená? Znamená to, že léčba, která byla kdysi účinná, nyní začíná svou účinnost ztrácet, protože bakterie si proti nim vytvořily odolnost. AMR se vyvíjí přirozeně v průběhu času, obvykle prostřednictvím genetických změn a pokud jsou antimikrobiální látky nadužívány nebo zneužívány, může se její nástup urychlit.

Jak se AMR vyvíjí
Antibiotika poskytují lék na bakteriální infekci, ale bakterie si proti nim vytvářejí rezistenci. Vývoj rezistence výrazně urychluje nadužívání nebo zneužívání antibiotik. Lékaři/veterináři by měli předepisovat vhodné antibiotikum pouze v případě potřeby a ve správných dávkách při léčbě lidí/zvířat. Hlavní riziko nakažení rezistentním patogenem (superbugem) je ve zdravotnickém zařízení, protože nemocniční odpad může kontaminovat životní prostředí antibiotiky. I když ne každý nositel superbugu onemocní, mikrob se šíří a stává se častějším. Superbugy ze zvířat mohou být přenášeny na člověka potravou živočišného původu a mohou u něj způsobit onemocnění. I živočišné výkaly mohou obsahovat rezistentní bakterie a končí v prostředí nebo na potravinářských plodinách, které konzumujeme. Bakterie v životním prostředí (např. na rostlinách) mohou být vystaveny působení antibiotik (např. z odpadních vod). To může urychlit vývoj rezistence u těchto mikrobů, která se později rozšíří na člověka nebo zvířata.
Od roku 1980 nebyly nalezeny žádné nové třídy antibiotik: antimikrobiální péče a prevence a kontrola infekcí u lidí a zvířat jsou proto kriticky důležité, aby se zajistilo, že stávající antibiotika zůstanou účinná.

Jaká opatření pro prevenci nebo boj proti AMR byla dosud přijata?
Některé vlády (zejména zemí EU) a sdružení (americká společnost IDSA pro infekční choroby) zavedly opatření ohledně informování a boje proti AMR. Evropský parlament zahájil kampaň proti zneužívání antibiotik, která vyvrcholila nařízením schváleným v prosinci 2018. Toto nařízení vstoupí v platnost na konci roku 2021. Boj proti AMR je složitý, protože je náročné zajišťovat dostatečnou prevenci infekcí při současném používání stávajících antimikrobiálních látek obezřetně a pouze v případě potřeby.

Nařízení EU:
• Omezit používání antibiotik u hospodářských zvířat, určených k produkci potravin (s cílem zabránit výskytu rezistentních bakterií v potravinách)
• Omezit používání antimikrobiálních látek jako preventivní opatření při absenci klinických příznaků infekcí
• Omezit metafylaktické užívání antibiotik (léčba skupiny zvířat, u nichž pouze jeden vykazuje známky infekce, musí být poslední možností)
• Žádná antibiotika nesmí být použita k podpoře růstu zvířat
• Dovážené potraviny musí splňovat normy EU

Neterapeutické používání antibiotik se postupně ukončuje. Smí být použity pouze v případě vysokého rizika infekce a jejich přijetí musí být schváleno a zdůvodněno veterinárními lékaři. Vláda EU se však zavázala financovat další výzkumné studie o nových antimikrobiálních látkách.

Jaký to může vliv na chod mléčných farem?
Antibiotika se u dojnic někdy používají jako prostředek pro „zachycení všeho“. To je běžný případ farem se zastaralými technologiemi nebo tam, kde odmítají nové přístupy a informace. Zdaleka nejčastějším obdobím, kdy se přístup „zachyťte vše“ praktikuje, je zasušování pomocí dlouhodobě působících antibiotik. To je však mnohem méně běžné u chovatelů, kteří aplikují přípravky pro ochranu struků, aby uchovali co nejlepší zdraví vemene v období stání na sucho. Pravděpodobně nejrizikovější je případ, kdy farmáři krmí telata kravským mlékem ošetřeným antibiotiky. To je velmi kontraproduktivní, protože tím se také buduje antibiotickou rezistenci ve stádě.

Jak se připravit na omezení antibiotik
Znáte důsledky omezení používání antibiotik? Jste připraveni na ně reagovat?
Jak jsme si již vysvětlili výše, někdy se antibiotika užívají během období zasušování dojnic. Užívání těchto látek je často přísně omezeno, i když jsou veterináři nadále doporučovány a předepisovány. Jak tedy mohou producenti mléka nahradit tato antibiotika a úspěšně čelit nadcházející změně v jejich legislativě?

Názor prof. Alfonsa Zecconiho z Univerzity v Miláně
Profesor Zecconi je toho názoru, že po brzké změně právních předpisů týkajících se AMR bude ještě důležitější věnovat pozornost správnému welfare krav během dojení. Antibiotika se běžně používají k zasušení stáda (plošné zasušování, Blanket Dry Cow Therapy). Aby se jejich užívání snížilo, stále častěji se objevuje jiná metoda, označovaná jako selektivní zasušování (Selective Dry Cow Therapy). To se již praktikuje v severní Evropě a Izraeli.

Důležité zásady pro úspěch při zasušování jsou:
• Důsledné a přesné sledování zdraví vemene.
• Zavedení a udržování důkladné úrovně hygieny dojení.
• Optimalizace krmení.

Prof. Zecconi a jeho tým ve spolupráci s místními producenty a zpracovateli mléka provedli testování v terénu, které spojuje ideální kritéria pro zohlednění počtu somatických buněk při poslední kontrole užitkovosti před zasušením. Antibiotika při zasušování mohou být aplikována, pokud počet somatických buněk přesáhne 100 000/ml u prvotelek a 200 000/ml u krav na druhé a vyšší laktaci, nebo byla u krávy diagnostikována klinická mastitida. Jinak není užití antibiotik oprávněné (zejména jakmile vstoupí v platnost nová nařízení). Testování v terénu ukazuje, jak lze při tomto přístupu snížit užívání antibiotik až o 50%, ale podle očekávání jsme také zaznamenali nárůst bakteriálních infekcí po porodu. Důrazně proto doporučujeme během období zasušování věnovat zvýšenou pozornost stavu vemene a také použít přípravky aplikované do struku pro jeho ochranu. Nelze změnit jeden parametr v rovnici (zastavit užívání antibiotik), aniž byste přizpůsobili ostatní (hygiena, dojení, krmení atd.). Zdá se, že zdraví a welfare stáda bude v budoucnosti stále důležitější.
_{Zdroj: Informatore Zootecnico nr. 11/2020; Ruminantia mensile, Sanità 07-2018 -17 Luglio 2018 - Di Shmulik Friedman}

Originál textu byl laskavě poskytnut společností milkrite | InterPuls.

Zařízení k manipulaci se zvířaty

S hospodářskými i zájmovými zvířaty je nutné více či méně často manipulovat, nebo je na určitou chvíli zafixovat proti pohybu. Fixace a manipulace se zvířaty může být poměrně stresující záležitost jak pro zvíře, tak pro ošetřovatele, zvláště v případě zvířat, se kterými se nemanipuluje příliš často a nejsou na kontakt s člověkem zvyklá (např. skot či ovce chované na pastvě).
Příležitostí, kdy je třeba se zvířaty pracovat a přitom je fixovat je mnoho: veterinární zákroky, inseminace, označování, úprava paznehtů, vážení, třídění, nakládání pro odvoz z pastvy, apod.

Zařízení pro manipulaci bývají buď stacionární (často dřevěná nebo kovová) nebo mobilní (ta jsou převážně kovová).
Kovová mobilní manipulační zařízení jsou obvykle vyrobena z pozinkovaných trubek. Vybrat si lze díly mnoha různých tvarů a velikostí, ze kterých snadno kdekoli poskládáme ohradu či chodbičky podle našich konkrétních potřeb s ohledem na velikost stáda. Velikost a umístění ohrady lze operativně měnit. Jednotlivé dílky jsou díky svému materiálu relativně lehké, ale pevné. Důraz je kladen i na jednoduchost manipulace se samotným mobilním zařízením – nelze strávit většinu dne jen stavěním a sestavováním systému hrazení – a když už je zařízení připraveno, musí vydržet po celý čas práce se zvířaty.

Systémy pro manipulaci se zvířaty musí práci usnadňovat, ne přidávat. Zcela zásadní je přitom bezpečnost lidí a zvířat.

Pro manipulaci ovcemi a kozami jsou na trhu k dostání speciální obracecí klece. Zkušený chovatel dokáže ovci ošetřit i bez jakékoli pomoci, tzv. posazením ovce. Díky obracečce však takový zákrok zvládne i méně zkušený personál, klec je pro ošetřovatele i zvíře bezpečnější, především tím, že zajistí setrvání zvířete ve stejné poloze po celou potřebnou dobu zákroku. Manipulace s klecí je velmi jednoduchá a bezpečná, je tak neocenitelným pomocníkem při ošetřování paznehtů, odčervování i jiných veterinárních zákrocích.

Značení zvířat
Při manipulaci, a především třídění je velmi praktické si zvířata označit. K tomu slouží speciální barevné spreje na zvířata, které splňují všechna kritéria o zdravotní nezávadnosti a jsou registrovány u Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv. Pro ovce, jejichž vlna je určena k dalšímu zpracování je třeba zvolit vypratelnou barvu.

Pro snadné a bezpečné vytažení vybrané ovce ze skupiny lze použít chytací tyče na nohy.

Stříhání (nejen) ovcí II

V minulém příspěvku jsme zmínili některé důležité zásady, které je vhodné dodržet při získávání ovčí vlny.

Pro bezproblémový a bezpečný průběh stříhání je nutné zajistit vhodné podmínky jak pro zvířata, tak i pro střihače. Stříhání by mělo probíhat v suchém a čistém prostředí, s dostatkem světla a bez průvanu. V případě stříhání elektrickým strojkem musí k dispozici být dostatečný a spolehlivý zdroj elektřiny s možností zavěšení strojku.

Způsob a termín stříže musí být přizpůsobeny specifickým podmínkám v jednotlivých chovech.

Stříhací strojky

Střiž ovcí (ale i jiných zvířat) lze provádět ručně pomocí ručních nůžek s pružinou. Je to klasický způsob získávání vlny, který je však velmi náročný a neefektivní, používá se někdy v malých chovech. Nejrozšířenější metodou je stříhání pomocí elektrického strojku.
Na trhu je k dostání velké množství strojků s různými parametry.
Pořízení stříhacího strojku je největší, ale také nejdůležitější investicí. Hlavním kritériem při jeho výběru by měl být jeho výkon – tak, aby strojek vydržel dostatečný počet stříhání a investice tak byla efektivní.

Strojek se obecně skládá ze dvou částí: základní pohonové jednotky a stříhací hlavy.

Základní pohonovou jednotku tvoří těleso elektroměru ve tvaru válce. Uvnitř se nachází převodová skříň, která pohání mechanismus stříhací hlavy. Chlazení elektromotoru je zajišťováno proudem vzduchu vedeného přes filtr v přední části hlavice. Samozřejmostí je ochrana elektromotoru proti přehřátí pomocí tepelného relé – při tepelném přetížení se přístroj vypne.
Stříhací hlava je připojena k pohonové jednotce a tvoří ji těleso, v němž jsou uloženy dva nože, které provádějí vlastní stříhání. Pevný nůž je spojen s převodovým soukolím a mechanismem pro pohon stříhacího nože.
Výměnné nože se liší podle druhu zvířat, a i v rámci jednoho druhu hraje při výběru nože roli délka, jemnost a kvalita vlny nebo srsti. Kromě ovcí se stříhají i lamy, kozy nebo psi, zřídka i koně a skot, ten hlavně pro úpravy při účasti na výstavách či bonitacích.

Nože pro různou potřebu se liší tvarem a počtem zubů.

U nově zakoupeného strojku jsou nože seřízeny a je nastavena správná přítlačná síla. Pokud po čase strojek stříhá špatně, nebo je třeba vyměnit nože, je nutné provést nové nastavení.
Správné nastavení vzájemné polohy obou nožů ukazuje následující obrázek.

Bateriové strojky pro malá zvířata a jemné stříhání

Tam, kde je problematické dodávání elektrické energie můžeme použít strojek bateriový. Často je tento typ strojku používán pro stříhání malých zvířat (psů či koček), protože manipulace s ním je jednodušší a zvíře není rušeno navíc pohybující se šňůrou.

Stříhání ovcí I

Ovce jsou významnou součástí naší historie. Za posledních 30 let prodělal chov ovcí u nás značné změny, které byly zapříčiněny mimo jiné prudkým poklesem cen vlny na počátku devadesátých let minulého století. Ještě v roce 1992 činila cena za kilogram kvalitní vlny 220 korun, dnes se ceny pohybují kolem 15–30 Kč, někdy i méně. Proto došlo k omezení chovu plemen s jednostrannou vlnařskou užitkovostí a hlavním produktem chovu ovcí se stalo jehněčí maso. V horských oblastech je hlavní úlohou chovaných ovcí údržba krajiny.
Před rokem 1991 bylo zaměření chovu ovcí převážně na vlnařskou užitkovost, vlnařská plemena představovala v té době více než polovinu z celkového stavu ovcí. Masná plemena a plemena s kombinovanou užitkovostí tvořila v roce 1990 asi třetinu populace ovcí, ale v roce 2009 už jejich počet vzrostl na 90 % z celkového počtu ovcí. K 1. 4. 2020 bylo dle údajů Českého statistického úřadu v naší republice chováno zhruba 204 tis. ks ovcí.
Vývoj v posledních letech a současná situace v chovu ovcí z hlediska jejich mléčné produkce byly nastíněny v příspěvku věnovaném dojení ovcí a koz.

Ovčí vlna je jedinečný přírodní materiál s řadou specifických fyzikálních a mechanických vlastností, které se dosud nepodařilo uměle napodobit a nahradit. Ovčí vlna má v sobě velký podíl lanolinu, což je produkt kožních žláz a vyznačuje se vysokou izolační schopností a voděodolností.
Vlna představuje skvělý izolační zdroj, využívá se i ve stavebnictví na výrobu izolačních matrací.
Vlna se rozděluje na vlnu potní (nezpracovaná) a vlnu čistou (již zpracovaná, zbavená nečistot). Ovcím vlna průběžně dorůstá a stříhat se musí, přičemž stříhání, byť méně často, vyžadují i speciální masná plemena. V horských podmínkách ovce obrůstají více než v teplejších oblastech. Stříhání ovcí je velmi náročná práce, která vyžaduje mnoho odborných znalostí a zkušeností.

Způsoby stříhání ovcí

Střiž lze v našich podmínkách provádět dvěma způsoby:

Ruční střiž pomocí ručních nůžek s pružinou je starý klasický způsob získávání vlny. Je však velmi pracné a neefektivní, dnes se používá jen zřídka v málo početných chovech. Jedno ostříhání ovce trvá podle zručnosti střihače až 40 minut.
V současné době je nejrozšířenější metodou stříhání pomocí elektrického strojku. Přitom může střihač pracovat dvěma způsoby: prvním z nich je střiž ovcí na lavici, druhým je tzv. australská rychlostřiž, kdy je ovce posazená na podložce na zemi. K ostříhání ovce elektrickými nůžkami je potřeba v průměru asi 8 minut.

Chemická stříž funguje na principu vyvolání umělého línání vlny. Ovcím se aplikují preparáty, které krátkodobě zastavují růst vlny přímo v chlupové cibulce a po 10 až 14 dní se rouno strhne. U nás se tento způsob nepoužívá.

Před střiží je nutné dodržet několik základních pravidel:

• ovce nesmí několik dní před střiží zmoknout
• ovce stříháme v prostorách bez průvanu, nežádoucí je i vysoká vlhkost nebo nízké teploty
• před střiží se ovce většinou 10–15 hodin nekrmí
• čerstvě ostříhaná zvířata bychom po několik dní neměli vyhánět na přímé slunce ani na déšť

Vlnu je nutno stříhat těsně při kůži plynulým pohybem, nepřestříhávat ji a nevracet se na ostříhaná místa. Pracovat musíme nanejvýš opatrně a zabránit poranění ovcí. Pokud k němu přesto dojde, musíme zvíře ihned ošetřit vhodnou desinfekcí.

Seno či sláma se při krmení nikdy nesmí přehazovat přes ovce, tímto způsobem se vlna silně znečišťuje – vzniká tzv. zakrmená vlna. K dalšímu znečištění dochází při přehánění po prašných cestách nebo používáním podestýlky z pilin nebo plev. Zakrmená nebo silně znečištěná vlna je prakticky nepoužitelná a neprodejná.
Během stříhání je nutné zajistit vhodné podmínky pro zvířata i pro střihače. Stříhat by se mělo v suchém a čistém prostředí, bez průvanu a přímého slunce.

Žádoucí a trochu opomíjená je střiž jehňat ve věku okolo 6 měsíců. Vlna jehňat by měla dosahovat alespoň 1,5 cm. Takto ostříhaná jehňata pak vykazují lepší přírůstky a celkově lépe prospívají.

SLOŽENÍ VLNY

Díky své zvláštní struktuře a malé tepelné vodivost keratinu poskytuje vlna nejteplejší textilní vlákno pro výrobu ošacení.
V ovčím rounu můžeme najít pět základních druhů ovčích vlasů:

Vlnovlasy (chlupy podsadové) tvoří pravou vlnu. Podsadový chlup je bez dřeně, tvoří ho šupinatá pokožka, blána a kůra. Tyto chlupy jsou dobře a hustě obloučkované. U merinových a polojemnovlnných ovcí s jednotnou vlnou tvoří jednotné rouno, u většiny ostatních plemen se vyskytují jako chlupy podsadové.
Polopesíky tvoří přechod mezi pesíky a podsadou. Mají velmi tenkou nebo přerušovanou dřeň nebo mohou být i bez dřeně. Jsou hrubší a dosahují délky až 40 cm za rok.
Pesíky tvoří nepravou vlnu. Jsou to dlouhé, hrubé a málo zvlněné chlupy s roční délkou 30 až 40 cm. Jejich dřeň tvoří 1/2 až 2/3 průměru chlupu.
Psí (mrtvé) chlupy mají široký dřeňový kanálek, který tvoří 2/3 až 4/5 průměru chlupu. Jsou kratší než pesík, jsou velmi silné a hrubé a při vrcholu zašpičatělé. Tyto chlupy se vyskytují u málo prošlechtěných plemen a zhoršují kvalitu rouna. Zvířata s výskytem mrtvých vlasů jsou z chovu vyřazována.
Krycí srst se vyskytuje na těch částech těla, kde neroste vlna.

Vlivy působící na kvalitu vlny

Kvalitu a množství vlny ovlivňuje množství činitelů jako je např. plemeno, pohlaví, termín a způsob střiže, věk, výživa a krmení, ustájení, zdravotní stav zvířat a také počasí a roční období (např. u valašek je v zimním rounu více podsadových chlupů, kdežto v letním období převládají pesíky a polopesíky).
Nejvýznamněji produkci vlny ovlivňuje plemenná příslušnost. Nejvíce vlny lze získat od merinových ovcí, nejméně pak od hrubovlnných plemen.
Významný vliv na kvalitu a množství vlny má výživa. Při jednostranné nebo nedostatečné výživě se růst zpomaluje, vlna je málo pružná, s nevýrazným leskem a nízkým obsahem vlnotuku. Taková vlna se proto někdy nazývá hladová.

Při zpracování tohoto příspěvku byly použity vybrané kapitoly z publikace „Základy chovu ovcí“ autorů Štolc L., Nohejlová L., Štolcová J. (2007), ÚZPI Praha, 2007, ISBN 978-80-7271-000-3

https://strihani-ovci.webnode.cz/striz-ovci/

Pulzace a podtlak: co se může stát, když je nebudeme respektovat?

V předchozím příspěvku jsme si vysvětlili význam spolehlivého fungování podtlaku a pulzace pro plynulý a vyrovnaný průběh dojení. Dnes se podíváme na možné důsledky, které může mít působení nesprávných parametrů dojení na pohodu a užitkovost zvířat.
Nesprávná pulzace snižuje funkčnost dojicího systému, což má zásadní důsledky pro krávy, efektivitu dojení a kvalitu mléka.

Pokles a nepravidelné kolísání podtlaku

Během vydojování mléka působí na konec struku pravidelné střídání stisku a sání, které je zásadní pro hladký průběh podojení a pro zachování zdraví struku. Nicméně z důvodů, jako jsou např. nedostatečná kapacita čerpadla, malý průměr podtlakových hadic nebo možná nesprávné komponenty dojicí soupravy, mohou nastat některé nežádoucí změny v hodnotách podtlaku, jak zdůrazňuje specialista společnosti Milkrite Filippo Lusetti:
„Pokud rezerva podtlaku v čerpadle není dostatečná, systém nemusí být schopen čelit náhlým výkyvům podtlaku, ke kterým dochází např. po spadnutí dojicí soupravy nebo při nesprávném fungování uzavíracího ventilu“.
Každé takové dramatické snížení hodnoty podtlaku znamená zhoršený výkon při dojení a nadměrný stres pro zvířata.

Nižší podtlak zapříčiňuje nižší maximální průtok mléka, delší dobu dojení a silnější dodojování, což usnadňuje bakteriím vstup do strukového kanálku. Přesněji řečeno, dramatický pokles podtlaku by mohl vyvolat zahlcení návlečky, následovaný refluxem mléka ze struku zpět do mléčné cisterny. V závislosti na kapacitě a vlastnostech sběrače mléka se tak bakterie mohou šířit z infikované čtvrti do zdravé.

Jak je popsáno výše, hlavními nežádoucí změnami podtlaku jsou:

Pokles podtlaku
K poklesu podtlaku může dojít ve chvíli, když je mléko nasáto a začne jeho transport mléčnými hadicemi. Za silný pokles podtlaku na konci struku jsou obvykle odpovědné vysoká míra průtoku mléka, (zejména při nesprávném nastavení systému dopravy mléka) a nedostatečné nebo zablokované přívody vzduchu ve sběrači.

Nepravidelné kolísání podtlaku
Kolísání podtlaku spočívá v nadměrném poklesu a následném obnovení hodnot podtlaku v dojicím zařízení. To bývá důsledkem prokluzu návlečky nebo spadnutí dojicí soupravy, které vyvolá neočekávané vniknutí vzduchu do podtlakového systému.

Některé faktory, které zhoršují nepravidelné kolísání podtlaku:

• Náhlé vniknutí velkého množství vzduchu.
• Překážka bránící proudění vzduchu.
• Malý průměr mléčných hadic.
• Nevýkonný regulátor podtlaku.
• Nedostatečná kapacita podtlakového čerpadla.

V kombinaci s funkčními a obvyklými pravidelnými výkyvy mohou nepravidelné výkyvy prodloužit dobu dojení a bránit správnému vydojování mléka z vemene, dráždit tkáň struku a potenciálně způsobit klinickou mastitidu.
Přinášíme několik případů z praxe, se kterými se setkali naši specialisté a které názorně ukazují na důležitost používání kvalitních komponentů při předcházení nepravidelnému kolísání podtlaku:
Na jedné z našich farem chovatelé pozorovali, že krávy jsou během dojení nezvykle neklidné a ve stádě se zvýšil počet případů mastitidy." Ukázalo se, že důvodem této změny chování a šíření infekce je nefunkční a opotřebovaný ventil, který způsoboval nepravidelné kolísání podtlaku. To významně ovlivňovalo vlastní proces dojení a následně poškozovalo zdraví vemen krav. Poté, co byl starý ventil vyměněn za nový a účinný regulátor podtlaku, obnovila se pohoda při dojení a dramaticky poklesl výskyt infekce. “

Nesprávně nastavené hodnoty tlaku a předojování mají různé negativní dopady.

Nesprávný tlak během fáze masáže

Tlak uvnitř návlečky během fáze, kdy je uzavřená je dalším zásadním faktorem pro plynulé vydojování mléka, protože zajišťuje stimulaci konce struku.
Pokud je tlak nedostatečný, intra – a extravaskulární tekutina, která se během dojení hromadí ve tkáni struku zde setrvává a ovlivňuje její pružnost. Specialista společnosti Milkrite Filippo Lusetti vysvětluje:
"Nedostatečné vyprázdnění vemene dráždí jeho tkáň a snižuje odolnost strukového kanálku proti bakteriální infekci." Mezi hlavní příčiny nesprávného tlaku během dojení patří nedostatečná údržba dojicího zařízení. Jedna nepovšimnutá poškozená návlečka nebo netěsnost v pulzační trubici mohou negativně ovlivnit proces dojení a zdraví zvířat. “

Na druhé straně nadměrný tlak by mohl způsobit zesílení stěny struku a její poškození, jak je vysvětleno níže.

Příliš vysoký podtlak na konci dojení a předojování

Během dojení podtlak napíná tkáň struku a způsobuje mikroskopické trhliny v kůži. Tyto mikrotrhliny jsou pak příčinou zvýšené produkce keratinu, známější jako hyperkeratóza. Do určité míry lze tento proces považovat za fyziologickou a nevyhnutelnou reakci na dojení. Pokud je však tlak působící na konec struku během dojení příliš silný, prstenec keratinu obklopující otvor struku nepřirozeně zmohutní a zesílí. Z toho poznáme, že hyperkeratóza se již může vyvíjet patologicky, a že hladký průběh dojení je ohrožen. Vysoký stupeň hyperkeratózy brání spouštění mléka, poškozuje vemeno a zvyšuje potenciální riziko nových infekcí.

Konec dojení představuje další velmi choulostivou fázi v celém procesu, protože v tuto chvíli není struk během stimulace naplňován mlékem a je tedy poměrně zranitelný. Stlačený struk se znovu otevře při vniknutí vzduchu nebo mléka z vnějšku namísto zevnitř, což usnadní přístup bakteriím.
Doba dojení by proto měla být co nejkratší, aby se snížil tlak na konce struků a nepůsobil na ně déle, než je nutné. Delší doba dojení, a zvláště předojení může zvýšit zesilování tkáně struku a míru kontaminace vemene, jak zdůrazňuje další specialista společnosti Milkrite Lucy Giuliani:
"Mnoho farmářů si klade za cíl neztratit ani kapku mléka a udržet dojicí soupravu na vemeni tak dlouho, jak je to možné, někdy i poté, co mléko přestane téct." Přitom si neuvědomují, jaké škody tento návyk může způsobit. V praxi jsme se setkali s případem, kdy vemena krav byla velmi podrážděná, a snažili jsme se najít a pochopit příčinu. Problémem bylo předojování, proto jsme navrhli zkrátit dobu pro automatické snímání dojicích souprav. Následně se výrazně zlepšil stav struků ve stádě. “

Doufáme, že tyto případy, doplněné o postřehy našich odborníků, upozorní nejen na důležitost vakuové pulzace, ale také na to, jaké dopady by mohlo mít podcenění údržby dojicího zařízení pro kvalitu mléka, pohodu zvířat a celkovou efektivitu chovu.

Převzato z: www.milkrite-interpuls.com/en/news