Hubení hmyzu ve stájích

S příchodem jara a očekáváním vyšších teplot se před námi opět objevuje problém v podobě much a jiného obtížného hmyzu. Hmyz v přítomnosti zvířat je nežádoucí z mnoha důvodů.
Jedním z nich je obtěžování a narušování welfare zvířat, které s sebou nese pokles dojivosti a snížení intenzity růstu u ostatních kategorií. Zvířata jsou rušena při krmení, odpočinku i dalších běžných aktivitách.  Pro odpuzení much od těla používají různé obranné mechanismy, jako záškuby kůže, házení hlavou, mávání ocasem.

Hmyz ve stádě působí i jako přenašeč mnoha nemocí. U druhů sajících krev probíhá přenos patogenů tak, že bodalka saje krev infikovaného hostitele a na svém ústním ústrojí její zbytky přenese na dalšího hostitele. Štípnutí je většinou bolestivé a vyvolá obranné mechanizmy zvířete (záškuby kůže), které hmyz rychle vyhání pryč. Kvůli tomu bodalky navštíví více zvířat, než kdyby se mohly nakrmit jen na jednom. Navíc bylo některými pokusy dokázáno, že část nasáté krve z předchozího jedince vpustí do dalšího jedince ještě před začátkem krmení.
Mouchy mohou přenášet viry a bakterie, mezi které patří i patogeny způsobující průjmová onemocnění, infekce močových cest a trávícího traktu, a také problémy se struky a kůží. Přenáší i koliformní bakterie, které jsou původci mastitid.

Ve stájích se nejčastěji setkáme se zástupci řádu dvoukřídlých – mouchou domácí a bodalkou stájovou.

Moucha domácí
V našich podmínkách se první mouchy mohou objevit už v březnu.  Dospělec je dlouhý 6–7 mm, samice je většinou větší než samec. Živí se téměř všemi druhy organické hmoty a vyniká značnou rozmnožovací schopností. Celý vývojový cyklus mouchy trvá za příznivých podmínek v průměru asi 2 týdny. Důležitým faktorem, ovlivňujícím rychlost vývoje je teplota.  V letních měsících při vyšších teplotách trvá vývoj jedné generace 7–10 dní. Při dobrých podmínkách se za sezónu může vylíhnout 10–12 generací. Samice může naklást až 500 vajíček v několika dávkách. Vajíčka bývají uložena ve výkalech, chlévské mrvě, odpadcích a jiné rozkládající se hmotě. Larva je přibližně 3–9 mm dlouhá, smetanově bílá, válcovitého tvaru.  Pro svůj vývoj potřebuje vlhké prostředí, např. hnůj, hnijící vegetaci, nebo rozbahněnou zeminu.
Zajímavostí je, že dospělý jedinec mouchy domácí používá pro vykuklení pulzující váček (ptilinum) umístěný na přední části hlavy, který mu pomáhá prorazit kuklu a dostat se ze substrátu na povrch.  Mouchy se běžně dožívají kolem 15–25 dnů, ale při dostatku potravy může přežít i 2 měsíce. Přezimuje ve stadiu larvy nebo kukly.

Bodalka stájová
Bodalka stájová je vzhledově podobná mouše domácí, ale na rozdíl od ní saje krev teplokrevným živočichům. Oproti mouše má širší hrudní část, dorůstá až 8 mm a na šedém těle má charakteristické čtyři podélné pruhy přes hruď. Krev sají dospělci obou pohlaví a jsou při tom poměrně vytrvalí a agresivní.
Vývojový cyklus bodalky stájové trvá 25–40 dní v závislosti na teplotě a dostatku potravy. Dospělý jedinec žije 2–10 týdnů. Samička během této doby může naklást 100–500 vajíček, které pokládá do hnijící zeleniny a ovoce, sena, slámy, popřípadě siláže. Larva má žlutobílou barvu a je dlouhá 5–12 mm.  Oblíbeným místem výskytu larev jsou místa znečištěná mrvou a místa s větší vlhkostí, také poblíž krmných žlabů a napáječek.

Spíše na pastvinách, než ve stájích se vyskytují ovádi. Krev sají pouze samice, kousnutí je bolestivé, způsobuje svědění, a navíc může působit i jako vstupní brána pro kožní infekce.

Není možné zcela zabránit výskytu hmyzu v blízkosti zvířat, musíme ale podniknout všechna možná opatření pro eliminaci jeho množství a působení na zvířata. Nejlepší ochranou proti obtížnému hmyzu je prevence.
Výskyt a množství hmyzu lze ovlivnit typem podestýlky a způsobem odklízení. Pokud podestýlka zůstává na jednom místě zvlhčená výkaly a přirozeně zahřívána, stává se vhodným substrátem pro kladení vajíček a vývoj much. Ve stáji musíme udržovat čistotu a chlévskou mrvu pravidelně odklízet.
S hubením je nutné začít hned s příchodem teplého období a zabránit hmyzu v rozmnožování.

Preventivní opatření a doporučení pro praxi:

• dodržování hygienických opatření, udržování čistoty v místnostech, u krmiště a napáječek
• výběr správného typu podestýlky
• časté odklízení mrvy a hnoje, desinfekce podestýlky
• udržování požadovaných klimatických podmínek (ventilace, prosvětlení stáje)
• preventivní opatření proti hmyzu pomocí mucholapek, př. nasazení biologické ochrany,
• vyhledání zdroje výskytu larev a jejich hubení např. použitím insekticidů
• při výskytu dospělých jedinců použití repelentů
• instalace drbadel proti svědění kůže zvířat
• vysoušení stojatých vod

Prostředky pro boj s obtížným hmyzem:

Insekticidy jsou látky, které obvykle obsahují účinnou látku k hubení hmyzu nebo přerušení vývoje v některém stadiu a vábící látku (atraktant).
Působí ve formě postřiku, nátěru, některé jsou určeny k polití hnoje. Na trhu jsou k dostání i nástrahy ve formě granulí pro hubení dospělých much.
Hmyz si na ovšem na insekticidní přípravky časem vytvoří rezistenci, proto je vhodné je střídat.

Elektrické lapače lákají hmyz pomocí modrého nebo zeleného světla na elektrickou mřížku, která ho usmrtí. Někdy se do nich pro zvýšení účinku přidávají hmyzí návnady. Patří mezi ekologické řešení, ale při jejich použití je nutné dbát bezpečnostních opatření a lapače pečlivě udržovat. V krajním případě může dojít ke vznícení prachu nahromaděného uvnitř.

Mucholapky jsou běžně používané v domácnostech a stejně dobře je lze využít i ve stáji.

Pro snadnou aplikaci kapalných insekticidů jsou na trhu k dostání tlakové postřikovače. Mají různou kapacitu, ty objemnější jsou vybaveny popruhy pro pohodlné nošení na zádech.

Repelenty mají za úkol především hmyz odpuzovat, většinou ho nezabíjí. Využívají se hlavně na pastvinách a při práci s koňmi, kdy jsou koně kvůli potu pro hmyz lákavější. Nejen, že narušují soustředění koně i jezdce, ale hlavně můžou zvýšit riziko nepředvídatelné reakce koně a tím i úrazu.

Za zmínku jistě stojí i biologická ochrana, která spočívá v nasazení přirozených nepřátel much (např. dravé mouchy nebo vosičky), které napadají kukly a živí se jejich obsahem. Tím usmrtí vývojové stádium much ještě před vylíhnutím a zabrání dalšímu množení. Tyto druhy skot nijak neobtěžují, takže jsou pro nás velmi užitečné.

Doplňkové krmné směsi

Krmnou směsí se rozumí směs alespoň dvou krmných surovin, může obsahovat doplňkové látky, a je určena ke krmení zvířat.
Kompletní krmná směs svým složením pokrývá denní potřebu živin a není třeba ji doplňovat.
Doplňková směs má vysoký obsah určitých látek a používá se v kombinaci s jinými krmivy. Nejsou určeny k přímému zkrmování a zvířatům se podávají přidáním do krmiva nebo vody. Tyto doplňkové látky příznivě ovlivňují vlastnosti krmiva nebo, dodávají zvířatům potřebné minerály a látky podporující jejich zdraví a užitkovost, někdy mohou mít i antiparazitní účinek.
Všechny krmné suroviny obsažené ve směsi musí být uvedeny v katalogu nebo v rejstříku krmných surovin.
Při výběru minerálně vitamínového doplňku je nutné vycházet z potřeb našich zvířat, zohlednit jejich věk, užitkovost a zvážit vhodné zakomponování do užívané krmné dávky.

Často jde o doplňky na bází bylin. Velkou oblibu si v poslední době získaly produkty obsahující ostropestřec mariánský.

Ostropestřec mariánský (Silybum Marianum L.)
je statná bodlákovitá rostlina, vysoká 20–150 cm s červenofialovými květy. Užívanými částmi jsou plody (6–7 mm velké nažky) a semena.  Pochází ze Středomoří, Severní Afriky a Asie a zmínky o jejích příznivých účincích při ochraně a léčbě jater jsou staré více než 2000 let.

Ostropestřcový olej je získáván z plodu ostropestřce mariánského lisováním za studena a příznivě působí na stav kůže a srsti, kromě toho podporuje trávení a plodnost. Dalším přínosem je vysoký obsah přírodního vitamínu E, který působí jako přirozený antioxidant. Je bohatý na vitamín E a esenciální mastné kyseliny (obsahuje kolem 60% kyseliny linolové), na rozdíl od například řepkového oleje. V neposlední řadě olej slouží ke zvýšení chutnosti při krmení zvířat.
Zde je důležité připomenout, že ostropestřcový olej neobsahuje látky, které chrání a regenerují jaterní tkáň. Tyto látky jsou obsaženy pouze v plodech.
Pokud tedy chceme využít příznivý vliv ostropestřce mariánského na podporu funkce jater, musíme zvolit přípravek z plodů upravených pouze mechanickou cestou, jako je např. Silyfeed BASIC. Tento doplněk příznivě působí na zdraví zvířat díky přírodním látkám z plodu ostropestřce mariánského, kromě toho je také zdrojem přírodního vitamínu E. Podporuje funkci jater, především produkci a vylučování žluči.

Onemocnění telat – Klostridiové infekce

Onemocnění způsobená klostridiovými infekcemi mohou v chovech skotu i malých přežvýkavců představovat poměrně dlouhodobý a úporný problém. Vyskytují u všech kategorií skotu a mezi nejohroženější skupinu patří právě telata. Jakými opatřeními je můžeme ochránit?

Hyperkeratózy – jak jim předcházet?

Opatření, které je třeba zavést, abyste se vyhnuli hyperkeratóze a zvýšili zdraví a užitkovost stáda!

V předchozím příspěvku, věnovaném hyperkeratóze, jsme si vysvětlili, že malé množství zrohovatělé kůže na konci struku je normální stav a není třeba se znepokojovat. Je však důležité vědět proč se tam tvoří, abychom byli schopni omezit jeho šíření nebo dokonce přechod do vážnějšího onemocnění, jako je hyperkeratóza.

Čeho si tedy v chovu všímat a na co si dát pozor?

Dobrá kondice vemene a struků závisí na mnoha faktorech, některé jsou fyziologické a jiné ovlivňuje vnější prostředí.

Zde jsou ty hlavní a nejrozšířenější:

U krávy

• Tvar konce struku a délka (výskyt hyperkeratózy je pravděpodobnější u delších a špičatých struků)
• Postavení struků
• Mléčná užitkovost
• Fáze laktace (vyšší výskyt hyperkeratózy v pozdější fázi laktace)
• Rychlost a doba dojení
• Věk (vyšší riziko hyperkeratózy u starších krav)

U dojicího zařízení

• Podtlak (vyšší riziko představuje větší podtlak při rychlejším toku mléka)
• Doba dojení
• Typ návlečky

Management stáda

• Frekvence dojení (při dojení 3x denně stráví krávy s nasazenou dojicí soupravou o 40 % více času)
• Přiměřená stimulace spouštění mléka (postup přípravy krávy); interval mezi prvním kontaktem se struky a nasazením dojicí soupravy by měl být optimálně 1-2 minuty

Jako klíčový pro zvládnutí hyperkeratózy se zdá být faktor doby dojení. Obecně platí, že dlouhá doba dojení, tedy čas s nasazenou dojicí soupravou je hlavní příčinou nadměrné hyperkeratózy na koncích struků. Protože je však žádoucí vysoká produkce mléka, dojicí souprava musí být na krávě nasazena déle. Pokud ale promyslíme a dodržíme správný postup, lze i pro tento problém najít řešení. Nejprve věnujte alespoň 10 až 20 sekund čištění struků a oddojení prvních 3-5 střiků z každého struku, abyste dosáhli maximální stimulace spouštění mléka. Poté ještě před nasazením dojicího stroje ponechte prodlevu 1 až 2 minuty, aby se zajistil optimální průtok mléka. Také se ujistěte, že dojicí zařízení je správně seřízeno a pravidelně udržováno.
Kromě toho je vhodné v chladném zimním počasí použít speciální prostředek na ošetření vemene, který působí proti vysušení pokožky struků. Suchá kůže je totiž náchylnější k popraskání, což celý problém ještě více komplikuje.

Jakých dalších známek si můžeme všimnout?

Překrvení konce struku: po sejmutí dojicí soupravy by struky měly být měkké, vláčné a růžové. Pokud zpozorujete jejich překrvení, měli byste zkontrolovat, zda nedošlo k předojení nebo jiným problémům, jako je nadměrný podtlak v komoře strukového násadce nebo nedostatečná stimulace vemene. Ze stejných důvodů se na strucích můžou objevit otoky, který mají za následek zarudnutí nebo namodrání.  
Také zčervenalý prstenec poblíž báze struku může být způsoben podtlakem v komoře násadce, předojením nebo nevhodnou návlečkou.

Jak jsme si tedy uvedli, kondici struků je možné mít pod kontrolou pomocí správné dojicí rutiny při dojení, správného výběru návleček a správného seřízení dojicího zařízení. Bohužel, podobně jako většinu onemocnění ve stádě, nelze ani hyperkeratózu zcela vymýtit. Je však důležité si uvědomit, že už i pouhá schopnost omezit její výskyt může být důležitým faktorem pro zlepšení užitkovosti i kvality mléka ve vašem podniku!

Zdroje:

• BOVINE HYPERKERATOSIS (X-DISEASE): A REVIEW WILLIAM HANSEL AND KENNETH I~CENTEE Colleges of Agriculture and Veterinary Medicine, Cornell University Ithaca, N. Y.
• MSDVET MANUAL - Diseases of bovine teats
• http://www.teathealth.com/howtoscore.asp
• Mein et al. AABP-NMC International Symposium on Mastitis and Milk Quality in Vancouver, BC, Canada, September 13-15,2001
• Ghislain Coppejans “Mastitis & Teat evaluation” presentation.

Originál textu byl laskavě poskytnut společností Milkrite | InterPuls.

Onemocnění vemene – Hyperkeratóza

Zdravé struky, spokojené krávy, spokojení chovatelé

Když se řekne onemocnění vemene, většině lidí se v první řadě vybaví záněty vemene neboli mastitidy. V chovech dojnic se však můžeme setkat i s jinými potížemi – jednou z nich je bovinní hyperkeratóza.

Bovinní hyperkeratóza: co to je a jak ji detekovat

Co to vlastně je? Hyperkeratóza na konci struku je zesílení kůže, která lemuje strukový kanálek a obklopuje vnější otvor struku. Je to normální fyziologická reakce organismu na tlak působící na pokožku struku během dojení, ale je třeba ji udržovat pod kontrolou.

Poprvé byla hyperkeratóza zjištěna a definována jako nemoc u skotu ve 40. letech 20. století ve státě New York; během 7 let se rozšířila do dalších 32 států. Nejsou k dispozici žádné přesné údaje o rozsahu finančních ztrát způsobených tímto onemocněním, ale odhady se pohybují mezi 2 až 4 miliony dolarů za sedmileté období. Kromě ztrát způsobených snížením užitkovosti došlo během 7 let k odhadované ztrátě v hodnotě 4 milionů dolarů v důsledku úhynu krav a předčasného vyřazení z chovu.

Příznakem hyperkeratózy je nejčastěji ztluštění kůže, v nejhorších případech může docházet k silnému slinění a slzení, prudkým průjmům a zánětům vemene.
Příčin vzniku hyperkeratózy je více, jedná se o multifaktoriální onemocnění: často je spojeno s chladným počasím, nesprávným používáním dezinfekčních prostředků, nesprávným nastavením dojicího zařízení (vedoucím k předojování), nedostatečnou masáží vemene během dojení nebo nedostatečným uvolňováním mléka, v některých případech může být dokonce způsobeno prokluzováním strukové návlečky.

Jak hyperkeratózám předcházet? Kontrolou a hodnocením kondice struků

Prvním krokem je posouzení kondice struků, především je třeba se zaměřit na stav v okolí ústí strukového kanálku. Výskytu hyperkeratóz ve stádě se nelze zcela vyhnout, zejména pro velké množství faktorů, které ji způsobují. Proto je nutné krávy kontrolovat dostatečně často, abyste problém zachytili v co nejranějším stadiu a udrželi tak hyperkeratózu pod kontrolou.
Hroty struků, resp. ústí do strukového kanálku jsou vstupní branou infekce, proto je třeba jim věnovat náležitou pozornost. Pravidelnou kontrolou stavu struků získáme informace nejen o hyperkeratóze, ale zachytíme i krávy, které jsou kvůli špatnému stavu struků také více náchylné k mastitidě.
Pokud ve vašem stádu najdete přibližně více než 20 % krav s bodovým skóre na vyšším než dvě, je třeba jednat.
A co přesně znamená bodování kondice struku? Obecně uznávaný bodovací systém, schválený organizací International Teat Club, používá stupnici od nuly do čtyř. Zde na obrázcích je uveden zjednodušený čtyřbodový systém.

Cílem je dosáhnout ve stádě takového stavu, kdy méně než 15 % dojnic bude hodnoceno stupněm 3 a zároveň méně než 5 % dojnic stupněm 4. Právě to jsou skupiny krav s velkým rizikem vzniku mastitid.
Posouzení struků je třeba provádět pravidelně a důsledně, pokud možno tak, aby vždy stejný pracovník hodnotil celé stádo.
Tento praktický bodovací systém se výborně osvědčil jako prostředek při prevenci hyperkeratózy. Aby byl co nejúčinnější je třeba dodržovat následující zásady:

• Abyste zabránili šíření bakterií, používejte při kontaktu s vemenem rukavice a pravidelně je vyměňujte nebo čistěte.
• Při hodnocení kondice struků si pomozte baterkou, získáte tak jasnější obraz a celý proces se urychlí.
• Posouzení provádějte ihned po skončení dojení, kdy jsou čisté a vše je dobře viditelné.
• Pamatujte, že desinfekční a jiné prostředky mohou skrýt skutečné problémy a ovlivnit hodnocení.
• Z konce struku otřete všechny kapičky mléka, tím eliminujete nejasnosti a můžete se lépe rozhodnout.
• Kontrolujte a hodnoťte všechny čtyři struky. Pouze tak budete schopni s jistotou určit, zda je daný problém izolován od jedné strany nebo čtvrtiny vemene.

Zdroje:

• BOVINE HYPERKERATOSIS (X-DISEASE): A REVIEW WILLIAM HANSEL AND KENNETH I~CENTEE Colleges of Agriculture and Veterinary Medicine, Cornell University Ithaca, N. Y.
• MSDVET MANUAL - Diseases of bovine teats
• http://www.teathealth.com/howtoscore.asp
• Mein et al. AABP-NMC International Symposium on Mastitis and Milk Quality in Vancouver, BC, Canada, September 13-15,2001
• Ghislain Coppejans “Mastitis & Teat evaluation” presentation.

Originál textu byl laskavě poskytnut společností Milkrite | InterPuls.

Napájení na pastvinách

Zajištění stálého přístupu ke kvalitní pitné vodě je naprostým základem pro úspěšný chov jakéhokoli druhu a kategorie (nejen) hospodářských zvířat. Tato zásada platí jak ve stáji, tak ve výbězích a na pastvinách.

Zdrojů vody musí být dostatek s ohledem na počet zvířat, a musí být rozmístěny v přiměřených vzdálenostech.
Napajedlo by mělo být řešeno tak, aby nedocházelo ke znečistění vody, ať už výkaly zvířat nebo zbytky krmiva. Přístup k napajedlu musí být dostatečně široký a prostorný, aby se mohla hierarchicky níže postavená zvířata vyhnout nadřazeným a agresivnějším jedincům.
Pro skot je přirozený způsob pití z volné hladiny, optimální je tedy použít napajedla, která to umožňují, např. napájecí žlaby s plovákovým ventilem.
Žlabová napajedla jsou vhodná pro všechny věkové kategorie, poskytují snadný přístup k vodě a ve srovnání s ostatními typy napajedel umožňují přijímat velké množství vody na jedno napití.

Nádrže a žlaby musí:
• být pevné a odolné vůči poškození způsobenému zvířaty
• umožnit snadné a pravidelné čištění uvnitř žlabu

Kapacita
Systém napájení a objem žlabu musí být takový, aby pokryl denní potřebu vody všech zvířat, navíc musí být schopen zajistit dostatek vody v okamžicích zvýšené poptávky po vodě, např. po krmení, po skončení odpočinku nebo v mimořádně horkých částech dne. Obzvláště na rozlehlejších pastvinách mohou zvířata v rámci svých denních biorytmů procházet kolem napajedla v určitých intervalech společně – a všechna se chtějí hned napít.

Tvar
Většina venkovních žlabů má obdélníkový tvar, nikoli kruhový, tak se lépe hodí k umístění podél ohrad a snadněji se čistí jak jejich vnitřek, tak okolí. Vnitřní průřez žlabu je obvykle buď ve tvaru písmene U nebo lichoběžníku (nahoře širší než dole) s různým stupněm bočního úhlu. Použitím nízko objemových mělkých žlabů se minimalizují ztráty vody při každém vyplachování. Dlouhé, úzké a mělké žlaby jsou vhodnější než velké a hluboké kruhové.

Materiály
Běžné materiály pro napájecí žlaby jsou železobeton, polyethylen, sklolaminát a ocel. Všechny materiály by měly mít životnost deset nebo více let. Nejběžnějším materiálem je beton, protože je odolnější a lépe udržuje teplotu vody.
Velmi oblíbené jsou nádrže z polyethylenu nebo sklolaminátu, jejichž nespornou výhodou je nízká hmotnost i cena a velmi dobré hygienické vlastnosti. Tyto materiály se také vyznačují velkou pevností, odolností vůči ultrafialovému záření i jiným klimatickým podmínkám.

V podmínkách a terénech, kde je problematické zajistit trvalý přívod vody ze zdroje jsou řešením nádrže na vodu. Obvykle jsou o objemu 500 l nebo 1300 l a jsou vybaveny adaptérem pro montáž jedné nebo více nízkotlakých napáječek.

Vhodným řešením napájení na pastvinách jsou pastevní pumpy. Lze je využít všude tam, kde je přístup k vodě – meliorační šachty potoky, studny. Pumpy dokáží čerpat vodu až ze 7 m, nebo 70 m vzdálenosti. Jsou konstruovány tak, aby byly odolné, měly hladký chod a vysokou živostnost. K jejich činnosti nutný sací koš se zpětným ventilem.
Pumpa funguje tak, že zvířata si sama pumpují a tím se přivede voda do spodní podlouhlé nádobky. Je vyzkoušeno, že zvířata se tento způsob napájení naučí velice rychle.

Napájecí systém ve výbězích a na pastvinách musí:

• poskytnout zvířatům dostatečné množství čerstvé, chladné, čisté a chutné vody po celý den
• zajistit dostatek prostoru kolem napajedel a bezproblémový přístup umožňující pravidelné pití všem zvířatům
• umožnit bezproblémové čištění okolí žlabu
• zabránit hromadění mrvy pod napájecí nádrží. Takové místo je pak ideálním prostorem pro rozmnožování much a škůdců.
• umožnit snadnou údržbu potrubí pro přívod vody i odvodňování

Pastevní sítě

Několik předešlých příspěvků bylo věnováno funkci a částem elektrického ohradníku. Zbývá zmínit další speciální způsob hrazení pro zvířata a ochrany proti predátorům – pastevní sítě.

Princip fungování vodivých sítí je stejný jako u klasického elektrického ohradníku. Funkci vodičů zastávají vodorovná lanka, která jsou doplněna svislými lanky a plastovými nebo laminátovými výztuhami – společně tvoří síť. Uzlová spojení v místech křížení lanek bývají svařená. V horní části počátečních výztuhových sloupků je barevně odlišený hlavicový izolátor, který usnadňuje instalaci sítě.
Sítě jsou na trhu k dostání v různých provedeních, výběr té nejvhodnější závisí na tom, v jakých podmínkách (terén a půda) a pro jaká zvířata bude ohradník sloužit.

Sítě pro ovce a kozy
Sítě si získávají stále větší oblibu, obzvláště v chovech ovcí a koz. Ovce jsou poměrně robustní zvířata, mnohdy je nezastaví ani pletivo, a navíc je před elektrickými šoky chrání silná vrstva vlny. Řadí se tedy mezi málo citlivá zvířata, a proto je pro dosažení optimální funkce ohradníku také nutné zvolit silnější zdroj proudových impulzů (12 V nebo 230 V).
Tyčky u sítí mají buď 1 nebo 2 hroty. Kolíky s jedním hrotem jsou vhodné do kamenité a tvrdší půdy, kam se snáze zapíchne 1 hrot. Kolíky se dvěma hroty jsou určeny do měkké půdy, kde se dva hroty snadno zapíchnou, a především potom lépe udržují stabilitu sítě.
Pro ovce se nejčastěji používá síť o výšce 90 cm, pokud jsou s nimi pohromadě i kozy, nebo mají snahu oplocení přeskakovat, je vhodné použít síť o výšce 105 cm.
U některých typů sítí je ponechána určitá vzdálenost od země pro usnadnění vyžínání trávy a omezení úniku proudu kvůli kontaktu s porostem.

Sítě pro malá zvířata
Sítě s menšími oky jsou velmi vhodným způsobem ohrazení pro drůbež nebo králíky. Zamezují jejich úniku a chrání je před četnými predátory.

Pro snadný vstup do ohradníkové sítě slouží dveře. Zde je požadavkem rychlá a snadná montáž na kterékoliv místo v již nainstalovaném ohradníku. Síť dveří je elektrifikovatelná, ale jsou vybaveny stabilním izolovaným rámem, takže při otevření dveří není nutno vypínat proud.

Sítě proti divoké zvěři
Nejen v odlehlých místech oceníte elektrické ohradníky proti divoké zvěři. Nechrání pouze pastviny s hospodářskými zvířaty, ale lze je využít i pro ochranu polí a pozemků před škodami způsobenými např. divokými prasaty.

V mnoha regionech se poměrně značným problémem pro chov ovcí i skotu stali vlci, proto byly vyvinuty sítě speciálně na ochranu stád proti nim.
Osvědčené komponenty byly sestaveny tak, aby zajistily jak použitelnost, tak účinnou ochranu.
Vertikální plastové vzpěry s dvojitým hrotem, které jsou již ověřené z řady sítí pro ovce umožňují pracovně i časově nenáročnou instalaci a zároveň zajišťují stabilní polohu ohradníku i v kopcovitém a nerovném terénu.
Síťové systému proti vlkům jsou vybaveny zemní páskou bez možnosti elektrifikace, která zabraňuje přirozené snaze vlka podhrabat se pod sítí.
Díky speciálnímu principu +/- sítě, kdy jsou vodiče napojeny pomocí svorek střídavě k připojení ohradníku (+) a k zemnímu spojení (-) produkuje tento systém silnější elektrické impulzy a tím má vyššší účinnost i v náročnějších půdních podmínkách (suchá, písčitá či zasněžená půda).

Plastové tyčky v rozích nebo koncích sítě je potřeba zafixovat k pevným bodům, např. k dřevěným kůlům nebo podpůrným tyčím. Tyto pevné body napomáhají vypnutí sítě po celém obvodu a zvyšují stabilizaci a správnou funkci sítě.
Pro vyšší bezpečnost je vhodné na horní okraj sítě umístit signální třepotavou pásku. Ta působí jako upozornění pro kolemjdoucí osoby a mnohdy dokáže sama o sobě (třepotáním ve větru) zastrašit divoká zvířata.

Minerální lizy

Minerální lizy a soli jsou významným doplňkem při výživě hospodářských zvířat všech kategorií a ve všech obdobích jejich života. Jedná se o směsi makro – a mikroprvků, vitamínů a dalších účinných látek. Jsou zdrojem cenných minerálů, které zvířata ke svému zdraví nutně potřebují.
Prvky, které se v organismu vyskytují se rozdělují podle svého množství v těle na makroelementy a mikroelementy (stopové prvky). Minerální látky se v těle nachází většinou ve formě vodných roztoků, a v menší míře ve formě pevných sloučenin, které se nacházejí např. v kostech, srsti, peří atd. Hrají velmi významnou roli v metabolických procesech, mají vliv na trávení a vstřebávání výživných látek, což úzce souvisí se znaky reprodukce a užitkovosti. I stopové prvky mají v organismu velký význam, protože jsou součástí mnoha enzymů, hormonů a vitamínů o ovlivňují četné životní procesy.

Základem pro správnou výživu zvířat je samozřejmě především dobře stanovená krmná dávka a kvalitní krmivová základna. Minerální doplňky nemůžou sloužit jako náhrada nebo záchrana v případě špatných postupů ve výživě, ale jejich úkolem je pomoci chovateli překlenout riziková a náročná období, jako je např. přechod na pastvu či období kolem porodu.

Umístění lizů
Ve stájích se lizy umisťují v dosahu zvířat, nejlépe do speciálně konstruovaných držáků. Na pastvině je vhodné najít pro liz místo, kde bude chráněn před přímým sluncem a deštěm, případně pořídit vhodné zastřešení či zastínění. Liz by měl být umístěn na vyvýšeném místě na připraveném podstavci. Pokud je v nádobě, ta by měla být zajištěna tak, aby ji zvířata nemohla převrátit, rozbít, nebo jinak znehodnotit. Osvědčilo se použít např. pneumatiku jako provizorní ochranu pro kbelík s lizem. Ve stáji i na pastvině je dobré umístit liz do blízkosti napáječek nebo napájecích žlabů.

Forst Agro vám nabízí celou řadu lizů pro skot, ovce a kozy, prasata i koně.

Velmi oblíbené jsou lizy Osvior, představme si některé z nich:

DEMARRAGE
Demarrage znamená ve francouzštině „nastartování, rozjezd“. Jak tedy název napovídá, je určen pro sající telata, ustájená ve skupinách, od 1 měsíce věku. Je vůči telatům maximálně bezpečný a podporuje jejich dobrý růst. Obsahuje sepiolitický jíl působící proti průjmům, pektiny z ovoce, má vysoký obsah vitaminů a pro zvýšení chutnosti obsahuje melasu.

GESTANT
Je určen pro plemenice před porodem, kdy jim pomáhá během náročného období konce březosti. Díky vysokému obsahu vitamínu E, zinku a selenu podporuje odolnost organismu. Obsahuje aniontové soli, které jsou prospěšné pro prevenci poporodní parézy.

Jednoznačným favoritem pro nadcházející pastevní období je PRINTANIUM Z. Výborně pomáhá překlenout období přechodu ze sena na jarní pastvu. Je vhodný pro skot, koně i ovce a kozy. Z celé řady lizů OSVIOR tento obsahuje nejvíce hořčíku (9 %), který je důležitý právě v tomto období jako prevence proti pastevní tetanii. Dále obsahuje zeolit a bylinné výtažky proti průjmům.

Co je to zeolit?
Přírodní kámen zeolit je vulkanický hlinitokřemičitý minerál s mikroporézní pravidelnou strukturou, která připomíná včelí plást. V přírodě se vyskytuje více než 50 druhů přírodních zeolitů, které mají velmi široké využití v nejrůznějších oblastech. Kromě zemědělství a chovatelství se využívají třeba při filtraci vody, ve stavebnictví i zdravotnictví.
V chovu zvířat se zeolit používá do podestýlek na pohlcování pachu a vlhkosti, nebo právě jako příměs do krmiv. Zde se uplatňuje mj. jako silný detoxikant – vyplavuje těžké kovy a toxiny, má schopnost aktivizovat imunitní systém, upravuje PH organizmu a působí proti překyselení žaludku.

OLIGO'STIM pro skot a koně je určen k doplnění mikroprvků pro mladá a plemenná zvířata, obsahuje biotin, zinek a měď, působící na kvalitu srsti a rohoviny.

Speciálně pro ovce je zde OLIG'OVIN, bohatý na vitamín B1 a organicky vázaný zinek. Je vhodný pro celoroční podávání, dodává ovcím nezbytné minerály, stopové prvky a vitamíny. Obsahuje sepiolitický jíl proti průjmům a také zinek a síru, podporující kvalitu vlny.

Všechny lizy Osvior jsou melasované.

Mezi další lizy s melasou patří ML MELASA od společnosti Mikrop pro skot a kozy. Je obohacený třtinovou melasou, a proto je pro zvířata velmi chutný.
Tento liz má širokou oblast použití: U mladého skotu přispívá ke zdravému vývoji kostry a podporuje imunitní systém, u dospívajících jalovic navíc podporuje vývoj reprodukčních orgánů. U plemenných býků se pro podporu plodnosti zařazuje nejpozději 2 měsíce před připouštěcím obdobím a v jeho průběhu. Díky vysokému obsahu metabolicky aktivního hořčíku redukuje vznik pastevní tetanie při časně jarní pastvě.

Mnoho lizů je obohaceno o další doplňkové látky, obsahují např. rostlinné extrakty pro ochranu kůže a kožních derivátů (kopyta a hříva). Např. TOPLICK Horse Derma pro koně má speciální složení, zahrnující tyto extrakty, a navíc je obohacen česnekem, který má nejen podpůrný účinek pro krevní oběh, ale také působí jako odpuzovač hmyzu.
Obzvláště v chovu koní jsou v oblibě lizy s různými příchutěmi, které slouží i jako pochoutka, nebo pro zabavení zvířete v boxu – působí tak preventivně proti různým zlozvykům, vznikajícím z nudy.

Pokud není výrobcem doporučeno jinak, je vhodné nechávat lizy zvířatům dispozici stále, neboť při nárazovém předkládání může krátkodobě docházet k nežádoucímu zvýšenému příjmu.

Elektrické ohradníky – III

Nejdůležitější části ohradníkového systému, kterou je zdroj energie, byl věnován samostatný příspěvek. Dnes jsou na řadě další komponenty, které jsou nezbytné pro správnou funkci elektrického hrazení.

Izolátory

Izolátory zajišťují, aby proud, vyrobený zdrojem a vedený vodiči, nebyl odváděn do země. Jejich úkolem je tedy izolovat vodič od země. Při vysokém napětí, které je pro elektrický ohradník typické, je důležité zabránit vzniku elektrického oblouku od drátu ke sloupku a současně minimalizovat únikový proud způsobený vlhkostí nebo usazeninami nečistot.
Izolátory se liší podle účelu použití, např. rohové bývají zvláště robustní, neboť musí odolat vysoké tažné síle. Existují izolátory určené speciálně pro příslušný vodič (pásku, lanko nebo drát) nebo pro různé typy sloupků. Zcela specifický tvar mají izolátory bránových rukojetí.

Vodiče

Elektrický ohradník i o značné délce může fungovat pouze při použití vodičů s dobrou vodivostí. Při jejich výběru je třeba počítat i s možností vegetace, která jejich účinnost dokáže významně snížit.
Nejčastěji se setkáme s lankem, páskou nebo drátem.
Pásky se nejčastěji používají pro koně, výhodou je jejich dobrá viditelnost. Důležité je, aby byly správně napnuté, neměly by se prověšovat.

Lanka jsou o něco hůře viditelná, ale jsou odolnější vůči povětrnostním vlivům. Osvědčila se jak pro zimní období se sněhem, tak v oblastech, kde je ohradník často vystaven silnému větru.
Dráty se používají zejména pro pevně nainstalované ohradníky.

Pro dosažení maximálního účinku proudového impulzu je nutné, aby se energie dostala ke zvířeti bez velkých ztrát. Ukazatelem kvality materiálu vodiče je jeho odpor, udávaný v ohmech na metr. Čím nižší je tato hodnota, tím lépe materiál vede. Nejlepší materiály mají odpor méně než 3 Ω/m, horší pak více než 4 Ω/m. Měděné dráty mají obvykle velmi dobrou vodivost, avšak nerezové dráty s horší vodivostí nabízejí výhodu dlouhé životnosti. Optimálním řešením se zdá být použití kombinovaných materiálů (měď a nerezová ocel).

Při volbě vodiče zvažujeme tyto tři faktory:
1. Viditelnost
Když zvíře po kontaktu s vodičem ohradníku dostane úder elektrickým proudem, uloží si tento vjem v souvislosti s předmětem, kterého se dotklo. Čím je vodič ohradníku zřetelněji viditelný, tím snadněji jej zvíře rozezná a vyhne se mu.

2. Vodivost
Aby měl úder elektrickým proudem potřebný odstrašující účinek, musí být dostatečně silný.Zvíře musí mít před vodičem takový respekt, aby se vůbec nepokoušelo pomocí dotyku zjišťovat, zda je nebo není pod proudem.
Čím delší je ohradník, tím lepší musí být vodivost.

3. Odolnost proti korozi a opakované manipulaci
Z důvodů ochrany proti korozi se měděné vodiče převrstvují cínem a ocelové vodiče zinkem. Kvalita výroby, a rovněž počet a způsob uspořádání plastových vláken ve vodiči, mu dodávají odolnost proti mechanickému namáhání i při opakované manipulaci.

Zvířata vidí nejlépe modrou barvu!
Lanka a pásky jsou dostupné v různých barvách. Můžeme si tedy vybrat podle svého vkusu…nebo má barva pásky i jiný význam? Zvířata mají ve srovnání s člověkem odlišné možnosti vidění, jednotlivé předměty rozeznávají podle jejich světlosti a podle barevného atributu. Bylo zjištěno, že zatímco u člověka je možnost vidění optimální při kombinaci tří barev, popřípadě barevných spekter (modrá – fialová, zelená – žlutá a červená – oranžová), zvířata lépe přijímají kombinaci světla ve dvou oblastech vlnových délek (modrá – fialová a zelená – žlutá). Možnosti vidění u zvířat jsou tedy v oblasti modrého, fialového a ultrafialového světla lepší, než je tomu u člověka.

Sloupky – ohradníkové tyče a kůly
Sloupky volíme podle toho, pro jaká zvířata je hrazení určeno a jak často budeme s ohradníkem manipulovat.
Pro pevné trvalé ohrady se většinou používají dřevěné kůly. U mobilních, často přemísťovaných a upravovaných ohradníků se osvědčily sloupky a tyčky kovové, sklolaminátové nebo plastové. Velkou výhodou plastových sloupků je to, že jsou velmi lehké, dobře izolované a odolné proti povětrnostním vlivům.
Sloupky na začátku a v rozích ohradníků, podobně jako v zatáčkách a u bran, mají za úkol udržovat stabilitu celého hrazení, působ na ně poměrně velká síla, které musí odolat. Pro trvalé ploty, zejména ty, na kterých je jako vodič ocelový drát, se používají sloupy z masivního dřeva. U dočasných plotů by rohové sloupky měly být snadno ukotvitelné do země, a přesto schopné zachytit napětí drátů, lan nebo pásek. Pro tuto roli se dobře hodí kovové rohové sloupky z pozinkovaného železa.

Elektrické ohradníky II – Zdroje energie

Okruh elektrického ohradníku se skládá z těchto hlavních částí:
Základem je zdroj, který vytváří pravidelné proudové impulsy. Vodiče (jeden nebo více), které přenášejí vytvořenou elektřinu podél ohradníku, přičemž nemusí nutně tvořit uzavřenou smyčku.
Izolátory, které zajišťují, aby proud nebyl odváděn do země. Když se zvíře dotkne plotu, proudový impuls projde jeho tělem do země. Zvíře ucítí neškodný, ale nepříjemný elektrický šok a ustoupí. Proud pak projde zemí a zemnící kolíky ho přenesou zpět do zdroje energie. V neposlední řadě jsou součástí ohradníkového systému stálé nebo mobilní tyče a kůly.
V následujících dílech se podíváme podrobněji na jednotlivé části, které tvoří elektrický ohradníkový systém a zajišťují fungování ohradníku. Začneme zdrojem elektrických impulsů.

Energetický zdroj, který přeměňuje energii na krátký vysokonapěťový pulz je nezbytnou součástí ohradníku. Jedna svorka energetického zdroje vysílá elektrický impuls podél připojeného holého drátu přibližně jednou za sekundu. Další terminál je připojen ke kovové tyči zaražené do země, která se nazývá uzemnění nebo zemnící tyč. Intenzita proudových impulzů je závislá na výkonu přístroje – čím větší energie, tím silnější je vytvořený impulz. Vrchol napětí elektrického impulzu zdroje je označován jako napětí pastviny.
Několik užitečných typů, jak vybrat a vybavit ohradník na míru podle našich potřeb, jsme si uvedli v předchozím příspěvku. Proto zde jen stručně shrňme nejdůležitější kritéria pro výběr zdroje:

• možnost připojení k elektrické síti
• délka ohradníku – čím delší, tím silnější musí být zdroj
• citlivost zvířat, která má ohradník hlídat či před nimi chránit
• terén a vegetace – vysoká tráva nebo křoví vytváří nežádoucí svody, které posílají impulzy do země a tím snižují napětí; i v tomto případě musí být použit silnější zdroj

Můžeme si zvolit z několika typů zdrojů:

Síťové zdroje lze použít tam, kde je v blízkosti přípojka 230 V. Pro provoz elektrického ohradníku jsou ekonomicky nejvýhodnější. Spotřeba elektrického proudu se pohybuje pouze v řádu wattů i v případě připojení výkonných zdrojů. Také v místech, kde je pastvina vzdálena i několik set metrů od zdroje proudu je technicky možné přivést napětí od zdroje k ohradě. Pomocí vysokonapěťových kabelů lze přívod vést i potokem nebo propustkem pod silnicí.

Bateriové (akumulátorové) zdroje jsou vhodné pro malé a dočasné pastviny a pro citlivá (snadněji hlídatelná) zvířata. Zdroje jsou napájeny z baterie 9 V, pokud je systém hrazení rozsáhlejší, je třeba zvolit napájení z akumulátoru 12 V. Pro dobíjení akumulátoru lze použít také odpovídající solární panel.

Kombinované zdroje mají ve srovnání se síťovými zdroji tu výhodu, že v případě výpadku proudu jsou schopny se automaticky přepnout na akumulátor/baterii a po obnovení dodávky proudu zase zpět.

Solární zdroje, využívající pro napájení elektrického ohradníku sluneční energii, si získávají stále větší oblibu. Jsou tvořeny sadou akumulátorového zdroje a vhodného solárního panelu pro dobíjení během celé sezóny. Toto řešení je velmi zajímavé i z hlediska nákladů – výdaj je jednorázový na pořízení soupravy, náklady na provoz jsou potom takřka nulové.

Mějte na paměti, že zdroje musí odpovídat aktuálním bezpečnostním normám!

Firma Forst Agro s.r.o. nabízí kvalitní, dlouhodobě prověřené zdroje pro elektrické ohradníky od společnosti Lacme. Vybírat mezi síťovými, solárními, bateriovými a kombinovanými zdroji, nebo zakoupit kompletní ohradníkovou sadu můžete zde v e-shopu.